neděle 29. ledna 2017

Bollywood a já... Láska na první pohled

zdroj: Pinterest

Už je to pár let zpět, co mi kamarádka navrhla návštěvu Festivalu bollywoodského filmu. Nevěděla jsem do čeho jdu. Neměla jsem ponětí, co mě čeká. A co mě čekalo? Kinosál napěchovaný blázny. Proč blázny? Protože jen blázen jde na tříhodinový film, o kterém neví zhola nic. Jen blázen se během filmu baví o ději s cizím lidmi. Jen blázen během napínavých akčních scén film komentuje nahlas. Jen blázen tleská při polibku dvou hlavních postav. A přesně mezi takové blázny jsem zapadla hned po prvním filmu.


Už si nepamatuji, co to bylo za film. S jistotou mohu říci, že se v něm tancovalo a zpívalo. Bollywoodský film bez tance, zpěvu či barevných muzikálových scén není bollywoodským filmem v pravém slova smyslu. Jistě si myslíte, že takových filmů je dost i z naší evropské či americké produkce. Ale kdepak! Tyhle filmy jsou prostě něco extra. Jde tu o barevnost kostýmů, z kterých někdy až bolí oči. Jde tu o taneční kreace, které by jistě naše herecké hvězdy leckdy nezvládaly. Jde tu o hudbu a zpěvy, které jsou tak odlišné od našich soundtracků. 

To ale není vše, co bollywood nabízí. Hlavní předností je jakási nadsázka, kterou můžete ve filmech vidět. Představte si hrdinu, kterak si to šine na rikše za nějakým zločincem. Projíždí tunelem a najednou se za ním objeví obrovský výbuch jako z Kobry 11 a on se bez ztráty květinky řítí dál. Uznávám, takhle to nezní tak vtipně, proto na konci blogu dám pár odkazů na YT. Další skvělou akční scénou může být zpomalený pohyb (bollywoodští režiséři jsou mistři ve zpomalování záběrů), kdy kladný hrdina postřílí jednou pistolí 40 zloduchů bez dobytí nábojů. Smích vzbudí i klasická romantická scéna, při níž zamilované dívce vlají vlasy v poryvu větru, když sleduje svého vyvoleného. Ovšem uprostřed uzavřené místnosti. Dobrá, možná jsem těmi popisy spíš teď někoho odradila... 

Za tu řádku let, co jsem se stala milovníkem této filmové produkce, jsem viděla už několik žánrů a herců. Ráda sleduji videa s tanečními kreacemi a sním o tom, že jednou budu chodit na lekce bollywoodských tanců. Mám i své oblíbené herce a herečky, což pro neznalce může být podivné, protože přeci všichni Indové jsou si podobní. Zaměřuji se na filmy právě s danými herci (hlavně Ranbir Kapoor a Deepika Padukone i starý dobrý Shahrukh Khan), což mě zavede vždy k rozdílným žánrům. Drama, thriller, romantika, historie, příběhy založené na skutečných událostech atd. Vše, co si člověk může přát. Navíc se z mnohých filmů člověk poučí o tom, jak to v Indii chodí. Chudoba, domlouvané sňatky, diskriminace žen v určitých kastách (nemožnost studovat a pracovat). 

Bollywood prostě zbožňuji a to se řadím mezi začínající filmové fanatiky. Lze u mě poznat, že právě poslouchám nějaký ten bollywoodský hit, protože to je hudba, která mě nenechá chladnou a trsám na ní ''skoro tak dobře'', jako moje milované hvězdy. Pokud chcete někdy zažít něco jiného, neobvyklého, nesrozumitelného, nepochopitelného, překvapujícího či šokujícího, tak vřele doporučuji sáhnout po bollywoodu.

Zde přikládám několik ukázek (výběr je omezený, protože ne vše jde dohledat):

Main Hoon Na (2004) Shakrukh Khan - ona pověstná scéna s rikšou
Tamasha (2015) Deepika Padukone, Ranbir Kapoor - drama s překvapivým zvratem, natáčeno i na Korsice
Yeh Jawaani Hai Deewani (2013) Deepika Padukone, Ranbir Kapoor - ukázka barevnosti, tance a skvělé scény bollywoodského filmu
Dhoom 3 (2013) Aamir Khan, Abhishek Bachchan - takhle vypadá běžná akční scéna s neohroženým letem na provazovém žebříku na vrtulníku
Bajirao Mastani (2015)  Ranveer Singh - nádherně provedené historické drama


sobota 21. ledna 2017

Knihy od Ježíška

K loňskému Ježíšku jsem dostala několik skvostů, které jsem bohužel již přečetla. Některé knihy mají na mém blogu již svůj vlastní článek. Zbývají tedy tři, které shrnu do jednoho článku.

Pěšky mezi buddhisty a komunisty - Ladislav Zibura
Anotace: Nešikovný mladý muž ujde 1 500 km pěšky v Nepálu a v Číně. Dějí se mu hrozné věci, ale on se jim jen směje. Když mi byly tři, rozbil jsem si hlavu o bidet. Když mi bylo devět, rozbil jsem si hlavu o kolo, které jsem vedl do kopce. Myslím, že bych vůbec neměl cestovat, protože jsem hrozně nešikovnej. Ale stejně to dělám. Radši ale chodím pěšky, protože tak je to nejbezpečnější. Jednoduše vyrazím na cestu a čekám, co mě tam potká. Tentokrát jsem se vydal do Číny a Nepálu. V kraťasech ze supermarketu a brýlích z drogerie jsem prošel Himálaj i úplně neznámé vesnice v údolích řek. Mnohokrát jsem spal u úplně cizích lidí doma a poznával, jak se jim doopravdy žije a co jim přináší štěstí. Už na cestě jsem o nich začal psát tuto knihu. Času na psaní byl dostatek, protože ujít pěšky 1 500 kilometrů trvá docela dlouho. Jak si teď po sobě knihu čtu, myslím, že se mi povedlo vytvořit pěkné svědectví o jednoduchosti života a půvabu svobody. Jestli se chcete dozvědět něco o památkách a historii, radši si ji ale nekupujte. Kniha je jen o Číňanech, Nepálcích a jejich životě. A taky trochu o mně. Tomu se člověk nevyhne, když jde sám. 
Nakladatelství: BizBooks
Počet stran: 288
Rok vydání: 2016

''Vrátila jsem se z Nepálu a z Číny!'' Volala jsem nadšeně po dvou dnech, které jsem strávila s knihou od Zibury. Nejen nadšení, ale i radost ve mně zanechal princ Ládík a jeho další cestopis, dá-li se to nazvat cestopisem. Obávala jsem se, že to bude po Jeruzalémě trochu odvar, ale právě naopak. Viděla jsem majestátné hory, potkala jsem šťastné lidi, navštívila jsem chrámy i přeskakovala odpadky. U toho všeho jsem byla a nejen u toho.

Forma a styl psaní Zibury mi naprosto vyhovuje, proto se kniha četla velmi lehce. Ladislav Zibura je vtipný, zábavný, ale umí i skvěle popisovat okolní svět a pocity. Je to takový všeuměl, když se to tak vezme. Po přečtení se ve mně opět probudily touhy po poznávání jiných zemí (což u mě není zase takový problém probudit). A to je důkaz toho, že svou práci odvedl dobře.

✮✮✮✮✮


Slovník lásky - David Levithan
Anotace: Jak se vlastně dá mluvit o lásce, aniž by to znělo přihlouple nebo kýčovitě? Jak popsat něco, co s námi dennodenně mává, a nesklouznout k laciným klišé či cukrkandlovému patosu? Úspěšný americký autor David Levithan nabízí originální řešení: svůj román staví z komentovaných slovníkových hesel a postupně z nich rozvíjí příběh jednoho vztahu – od tápavých začátků přes období vrcholné zamilovanosti po nevyhnutelnou krizi a snahu o její zvládnutí. Výběrem jednotlivých hesel i svým elegantním a vtipným stylem přitom David Levithan vytváří půvabný a zvláštně podmanivý portrét typického milostného vztahu naší doby.

Krátké, stručné, minimalistické, dojemné. Bittersweet love story.
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 206
Rok vydání: 2013
Originál: The Lover's Dictionary, 2010

Jako při každé Levithanově knize, i při Slovníku lásky ve mně po dočtení zůstalo jakési prázdno. Ne zrovna příjemné, ale také ne kdovíjak děsivé. Prázdno, které nutí přemýšlet. Příběh je to jednoduchý. Vlastně klasický příběh začínajícího a zároveň končícího vztahu. Ovšem zde z pohledu muže a navíc ve velmi zvláštně uchopeném pohledu. 

Byl to prostě skvělý nápad napsat knihu pomocí slovníku. Něco nového a nutícího se zamyslet nad propojeností a posloupností příběhu. Ačkoli některé pasáže by se mohli vztahovat k počátku i ke konci. Dobrým nápadem bylo i zanechání slov v angličtině. Osvěta ve všech směrech.

✮✮✮✮✮


Milostné dopisy slavných mužů
Anotace: Milostné dopisy slavných mužů, díl první, je sbírka romantických milostných dopisů slavných osobností minulosti i současnosti. Když Carrie Bradshaw, hrdinka seriálu a filmu Sex ve městě, z této krásné sbírky předčítala Panu Božskému, miliony žen po celém světě začaly tuto knížku shánět. Nyní máte možnost i Vy přečíst si romantické milostné dopisy, které napsali slavní muži jako Ludwig van Beethoven, Napolean Bonaparte, Robert Browning, Lord Byron, Lord Randolph Churchill, Winston Churchill, Mark Twain, Oliver Cromwell, F. Scott Fitzgerald, Gustave Flaubert, Johann Wolfgang von Goethe, Victor Hugo, James Joyce, Franz Kafka, John Keats, Jack London, Wolfgang Amadeus Mozart, Theodore Roosevelt, Jr., George Bernard Shaw, Lev Nikolajevič Tolstoj, Vincent Van Gogh, Voltaire a další.
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 248
Rok vydání: 2016
Originál: Love Letters of Great Men, 2008

Budeme jako Carrie a pan Božský, pomyslela jsem si, když jsem vzala do ruky Milostné dopisy a začala je předčítat svému panu Božskému (měla bych upozornit, že vlastně pan Božský ze Sexu ve městě je podle mě pěkný zmetek a Carrie je ve vztahu k němu úplně blbá). Přečetla jsem prvních pár dopisů a můj pan Božský usnul. Druhý den jsem se ke knize vrátila. Zase usnul. Třetí den... Jsem u toho chtěla usnout já. Nakonec jsem tu knihu přečetla jedním zátahem, abych to měla za sebou. Evidentně jsem se spletla při výběru. Nemám prostě cit pro milostné dopisy, které navíc byly psány před stovkami let. Ano, je to romantické, jak si na dálku vyznávají lásku. Nám stačí poslat zprávu a za vteřinu si ji na opačném konci světa objekt naší lásky může přečíst. Oni museli věnovat svým dopisům čas, papír, inkoust a hodně ze svého nitra. Ale upřímně přečetla jsem dopis a ani jsem nevnímala, co v něm je a nerozuměla jsem mu. Respektive rozuměla, ale... No... Prostě na tohle asi nejsem.

Druhá část knihy obsahuje milostné básně. Propojení oněch milostných slov z předchozí části knihy a veršů, které mi obvykle nejdou moc přes nos, mě překvapivě bavilo více. Vím, že jsem barbar, protože mnoho básnických děl jsem ani nedočetla. Pokud se báseň nerýmuje, není to báseň. Ale básně, které byly vybrané pro tuto knihu, byly pro mě dobře stravitelné.

Vytkla bych grafickou úpravu. Rámeček kolem textu neumožňoval, aby se leckterý dopis či báseň vešli na jednu stranu. Vznikl z toho takový paskvil. Viz foto, které by mělo potvrdit má slova.

✮✮✮✰✰


čtvrtek 19. ledna 2017

Ex libris

Předně bych pro neznalé měla vysvětlit, co to ex libris (Ex Libris, exlibris) vlastně je. Jedná se o latinský výraz ''z knih''. Je to označení nejčastěji na přídeští, že daná kniha patří do knihovny toho či onoho člověka. Může se jednat o vlepený papírek, nálepku či razítko s nápisem ex libris, jménem, obrázkem či erbem. Obrázek by měl zosobňovat majitele knihy. Může to být právě rodinný erb, jméno majitele v podobě obrázku (pan Ježek) či nějaká věc, která daného člověka vystihuje, například jeho největší koníček či vášeň. Údajně nejstarší ex libris pochází z roku 1470, někde se uvádí rok 1529. Každopádně je to hluboká minulost a mě těší, že i v dnešní době si lidé nechávají vytvářet svá vlastní ex libris. A k mému překvapení existuje i Spolek sběratelů a přátel ex libris.

Od mládí jsem toužila mít vlastní ex libris, ale mé plány jsem nikdy nedotáhla do konce. Naštěstí. Nedávno jsem našla moje prvotní návrhy. Bylo to v době, kdy jsem hltala knihy o antickém Římu. Proto můj první návrh obsahoval římskou orlici. Další návrh přišel kolem patnácti let a obsahoval templářský kříž. Inu, i tuto variantu jsem zavrhla. Ačkoli oba tyto návrhy by se jistě skvěle vyjímaly v mých knihách s tématikou 2. světové války, zejména v těch o holocaustu.

Postupem let přibývalo knih, které jsem půjčila, ale už si nenašly cestu zpět do mé knihovny. V podstatě odmítám půjčovat knihy mimo rodinu, ale ne vždy umím odolat žádosti a říci jednoznačné ne! Seznam ''ztracených'' knih mě už ale začíná děsit. Upřímně jich je 7, ale jsou to SAKRA MOJE KNIHY! U některých vím, kdo je má. U některých nemám nejmenší ponětí, kdo si je doma uzurpuje. A ty, u kterých vím jeho nového vlastníka, už zřejmě nedostanu, protože s dotyčnými lidmi jsem přestala komunikovat a nehodlám obnovit spojení. Navíc by se oni sami měli stydět, že mají doma knihu někoho jiného.

Rozhodla jsem se tedy konečně po letech pro budoucí ''zápůjčníky'' a zapomnětlivce připravit překvapení v podobě mého vlastního podpisu knih. Až po nějaké době otevře uzurpátor MOU knihu, tak na něj vykoukne ex libris s mým jménem a dotyčný se jistě zastydí, zardí a vrátí mi to, co jest mé. Horší to bude pro ty, co znají více Jan Novákových :)

A jak jsem tedy došla k mému novému návrhu? Z jistých důvodů jsem se zamilovala do lištiček, které teď zdobí můj pokoj v každém koutě (ostatně jedna liška číhá i na obálce mojí knihy). Proto jsem jednu takovou lištičku nechala usnout na mých knihách a voilà... Načrtla jsem návrh a domluvila jsem se s grafičkou Lídou Kejmarovou, která návrh překreslila a vytvořila ex libris podle mého přání. Zde je odkaz na její profil na fleru, kde má již vyhotovená razítka. Mohu ji jen doporučit! Moje lištička byla rychlostí blesku hotová a ze mě se ihned stal vášnivý razítkovač, protože nejde jen o to si označit své knihy, ale pomazlit se s nimi, propůjčit jim své jméno a ukázat jim, kdo je vášnivě miluje a opečovává :)





Anthropoid - Jaroslav Čvančara


Anotace: Autor se věnuje již řadu let pátrání po veřejných i soukromých archivech za účelem získání kolekcí fotografií, které ve své úplnosti dokáží mapovat a vyprávět o povaze i jednotlivých charakterech německého a českého národa, fungování totalitní moci a odporu proti ní.
Na více než třech stovkách stran defiluje na 1200 fotografií a dokumentů jako obrazová paměť národa, přičemž popisky doprovázející snímky vyprávějí ucelený příběh obsahující bezpočet dramatických událostí i drobných antických tragédií.
Na fotografiích, většinou poprvé uveřejněných, se můžeme setkat s tvářemi lidí, kteří byli ve svém životě postaveni na rozhodující křižovatku – zvolit přežití v Protektorátu nebo se podílet na odbojové činnosti, a to pasivním či aktivním odporem proti okupační moci.
V knize jsou představeny i tváře stojící na druhé straně – zástupci protektorátní moci, Gestapa, SD, Wehrmachtu, složek SS, ale i zrádci a kolaboranti, z nichž mnozí působili po válce opět ve službách jiných pánů.
Nakladatelství: Centrum české historie
Počet stran: 350
Rok vydání: 2016

Je to skvělý nápad přiblížit část naší historie pomocí fotografií. Obvykle jsou fotky pouze doplněk pro vykreslení situace. Kniha je tedy něco jako obrazárna anebo facebookový profil. Kdyby se ovšem autoři zaměřili na zarovnání textu, bylo by to ještě lepší. Různé zarovnání, které působilo rozházeně, jemně pokazilo dojem z knihy. No jemně... Rozházené bylo i řazení fotografií. Občas mi chyběla návaznost. Ale chápu, že pokud jsou informace omezené a fotografií není nazbyt, nelze to udělat mnohdy bez chybičky.

Další mínus, alespoň pro mě, byly drobné chybky v textu. A co horšího v datech. Možná bych si v tom závalu dat a informací některých věcí ani nevšimla, ale pokud je vedle textu vyfocený originál dokumentu a je tam chyba v roce, nelze si toho nevšimnout (str. 163).

Určitě bych se zaměřila na překlady dokumentů, které jsou v angličtině nebo v němčině. Zajímalo mě, co se píše v daném textu, ale kvůli své neznalosti němčiny jsem musela sahat po překladači. Překlad by byl určitě velké zjednodušení pro ty, kteří neovládají angličtinu či němčinu.

Při pročítání jsem si dělala mnoho poznámek (co kdo pronesl, počet vojáků, zajímavé dopisy). Některé informace pro mě byly nové, jiné jsem si osvěžila. Pro člověka neznalého věci by možná na překážku byly informace o datu narození a rodinné situaci jednotlivých osob, ale věřím, že tuto knihu nevezme do ruky někdo akcí Anthropoid nepolíbený, ale spíše ten, kdo si chce rozšířit své dosavadní znalosti.

Zpracování informací a textu je podle mě detailní a pečlivé. Za to patří autorovi velká poklona. Ovšem příště bych se vyhýbala poněkud poetickému popisu některých fotografií. Například str. 192 „...Heydrich netuší, že dva mstitelé již brousí nože tak tiše, že to neslyší ani Pánbůh...“ Podle mě podobné zpestření textu do takové knihy nepatří.

Téma Anthropoid má a bude mít vždy báječný potenciál. Je to jen o tom to šikovně uchopit a zpracovat. Ačkoli jsem měla hodně výhrad, musím uznat, že kniha je ve výsledku skvělé dílo. Ostatně co jiného bych mohla napsat o knize, která se věnuje mé milované hrdinské dvojici Gabčík & Kubiš.

Závěrem jen přepíši dojmy Npor. Adolfa Opálky, jehož názor mě velmi překvapil, protože je na chlup stejný s tím mým. ...Český národ přirovnává ke stádu, které se bez odporu nechává vést na jatka: „Česká mládež dovede myslet jen na zábavu, zatímco jiné čeká popraviště.“...“ str. 193.

✮✮✮✮


pátek 6. ledna 2017

Vánoční zázrak - Jay Asher

Anotace: Nový romantický příběh od bestselerového autora Jaye Ashera. Vánoční romance, která vám zlomí srdce, ale přiměje vás brzo začít znovu věřit…
Sierra vede dva životy. Jeden v Oregonu, kde její rodina vlastní farmu vánočních stromků. A druhý v Kalifornii, kam před Vánocemi jezdí stromky prodávat. A opustit jeden vždycky znamená, že jí schází ten druhý. Tak to je až do posledních Vánoc, kdy Sierra potká Caleba. Caleb je vzorný kluk, jen před lety udělal obrovskou chybu a platí za ni dodnes. Ale Sierra nedá na jeho minulost a rozhodne se mu pomoct. To samozřejmě vyvolá vlnu nesouhlasu, falešných dojmů a podezření, ale Caleb se Sierrou přijdou na to, že jedna věc je silnější než tohle všechno: pravá láska.
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 248
Rok vydání: 2016
Originál: What Light, 2016

Předně musím vyzdvihnout obálku a grafickou úpravu knihy. CooBoo opět udělalo krásnou vánoční knihu. Stříbrné hvězdičky na okraji navnadí na Vánoce a zimu, ačkoli za okny svítí slunce a sníh je v nedohlednu.

Kniha se četla příjemně a děj (popisovat ho nebudu, je již v anotaci) se odvíjel svižně. Žádné hluboké zamyšlení se však nechystá, ale to člověk od vánočně laděné knihy ani neočekává. Podrobnější rozepisování a popisování některých pasáží mě ubíjelo. Taková místa knihu trochu rozbředla, přirovnala bych je k roztátému sněhu. Příběh sám o sobě nebyl kdovíjak komplikovaný a dlouhý. Zápletka se točila kolem jednoho drobného ''problému'', ale už od začátku bylo jasné, jak to skončí. Ostatně jak jinak by to mělo na Vánoce dopadnout, že? Navíc je to kniha ze žánru YA, takže čtení spíše pro mladší čtenářky, ale i takovou odrostlou borovici, jako jsem já, kniha potěšila.

Postavy byly vylíčené skvěle. Takže jsem si v nich promítala některé své kamarády i rodinu. Zejména postava starostlivého táty, který bránil před kluky svou dceru jako nejdražší poklad, mi někoho připomínala (jako by Asher na vlastní kůži zažil takového přehnaně starostlivého otce). Sem tam jsem se nad chováním Sierry, Caleba i dalších postav pozastavila, protože jejich přehnané řešení a probírání ''problémů'' mě překvapovalo. Nevím, jestli je to tím, že jsem už starší anebo prostě v některých ohledech flegmatik.

Prostředí, do kterého je příběh situovaný, mi bylo velmi sympatické. Je vidět, že si Asher dal práci s tím, aby stromečkový průmysl skvěle vykreslil. Jako milovník vánoční výzdoby, dřeva a jeho vůně jsem si to opravdu užívala.

Knihu vezměte do ruky kolem Vánoc. Zachumlejte se do deky. Zapalte dřevo v krbu. Uvařte si horkou čokoládu nebo mátové moccacino. A užijte si tenhle milý vánoční příběh.

CooBoo má tedy na příští Vánoce nelehký úkol, aby opět připravilo další vánoční příběh s krásnou obálkou a vánočním vzhledem. Dovolím si jen upozornit, že jsem narazila na pár chyb a překlepů, což mě občas zamrzí a zkazí dojem z knihy, ale za to autor nemůže :(


✮✮✮✰✰