Knižní inventura 2017

Na přelomu roku se obracíme v myšlenkách a vzpomínkách. Zpytujeme svědomí... Tolik snědených tun čokolády! Tolik vypitého alkoholu/kafe! Tolik zbytečně nakoupených hloupostí! Tolik slov, která bychom nyní nejraději vzali zpět! Tolik promarněných příležitosti se neválet doma s knihou a jít mezi lidi. Ehm, pardon... To poslední nemyslím vážně.

Rok 2017 jsem na svoje věrné a voňavé papírové přátele neměla tolik času, ale i tak se domnívám, že seznam přečtených knih není úplně marný. Přečteno do konce (rozečtené či odložené knihy nepočítám) 64, tzn. celkem slušných 15 174 stránek. Připočteme-li k tomu počet napsaných stránek druhého dílu Ze života blbky, které jsem samozřejmě musela několikrát přečíst kvůli korekci. Není to marné, ale mohlo by to být lepší. Představa, že bych denně tupě neprohlížela facebook (protože jsem asociál a nevyhledávám osobní setkání), nesledovala desítky minut přiblblá videa (zrovna před chvílí jsem sledovala video, jak z krabice od bot a ruliček od toaletního papíru udělat vkusnou garáž pro angličáky), nepouštěla si staré seriály a filmy (které stejně znám slovo od slova)... Mohlo to být třeba dvakrát tolik knih! A těch peněz, co by mě to stálo?! No, možná se to lelkování přeci jen vyplatí.

Ale dost tlachání... Jako loni přidávám k dobru pár fotek pro inspiraci, kterou knihu si v knihovně nebo v knihkupectví příště vybrat.

Blbka
Cestující, slavící, tvořící...

Setkání s velikány 
Říká se do roka a do dne... A ono to skoro vyšlo!

Nejen knihou živ je člověk

Musím šetřit! Počkat... Viděla jsem právě výlohu plnou knih?

Knih není nikdo dost. A pokud je jich dost, dej je tam, kde máš vždycky prázdno... Do lednice.

Kniha jako inspirace pro kreativní chvilky

Pel-mel

Návrat ke stařičké klasice.

Anhtropoid? Srdcovka!

Dospělost? Ne, děkuji!

Ježíškova vnoučata! Projekt, který má smysl a moje ❤

Když si čteš o odvaze a říkáš si, že bys taky mohl zabojovat... (A až když to vyjde, tak zjistíš, co sis to vymyslel za blbost.)

 I u nás občas sněží. Toho se musí využít pro správnou zimní atmosféru.

Poslední vzpomínky na rok 2017
Sestavit přání k svátkům z mých knih byl docela oříšek. Nechtěla jsem všem popřát něco v duchu války, Mosadu či smrti (ačkoli i ta se mi tam nakonec trochu procpala). Druhá fotka je představuje mého Knižíška!

A co přinese rok 2018? Poslední fotka odlahuje začátek roku... Pak už je to jeden velký otazník :)


PS: všechny fotky jsou vlastní výroby, takže prosím nestahovat, nesdílet ani jinak nekrást ;)

Anthropoid - Jaroslav Čvančara

Anotace: Autor se věnuje již řadu let pátrání po veřejných i soukromých archivech za účelem získání kolekcí fotografií, které ve své úplnosti dokáží mapovat a vyprávět o povaze i jednotlivých charakterech německého a českého národa, fungování totalitní moci a odporu proti ní.

Na více než třech stovkách stran defiluje na 1200 fotografií a dokumentů jako obrazová paměť národa, přičemž popisky doprovázející snímky vyprávějí ucelený příběh obsahující bezpočet dramatických událostí i drobných antických tragédií.

Na fotografiích, většinou poprvé uveřejněných, se můžeme setkat s tvářemi lidí, kteří byli ve svém životě postaveni na rozhodující křižovatku – zvolit přežití v Protektorátu nebo se podílet na odbojové činnosti, a to pasivním či aktivním odporem proti okupační moci.

V knize jsou představeny i tváře stojící na druhé straně – zástupci protektorátní moci, Gestapa, SD, Wehrmachtu, složek SS, ale i zrádci a kolaboranti, z nichž mnozí působili po válce opět ve službách jiných pánů.

Nakladatelství: Centrum české historie

Počet stran: 350

Rok vydání: 2016

Je to skvělý nápad přiblížit část naší historie pomocí fotografií. Obvykle jsou fotky pouze doplněk pro vykreslení situace. Kniha je tedy něco jako obrazárna anebo facebookový profil. Kdyby se ovšem autoři zaměřili na zarovnání textu, bylo by to ještě lepší. Různé zarovnání, které působilo rozházeně, jemně pokazilo dojem z knihy. No jemně... Rozházené bylo i řazení fotografií. Občas mi chyběla návaznost. Ale chápu, že pokud jsou informace omezené a fotografií není nazbyt, nelze to udělat mnohdy bez chybičky.

Další mínus, alespoň pro mě, byly drobné chybky v textu. A co horšího v datech. Možná bych si v tom závalu dat a informací některých věcí ani nevšimla, ale pokud je vedle textu vyfocený originál dokumentu a je tam chyba v roce, nelze si toho nevšimnout (str. 163).

Určitě bych se zaměřila na překlady dokumentů, které jsou v angličtině nebo v němčině. Zajímalo mě, co se píše v daném textu, ale kvůli své neznalosti němčiny jsem musela sahat po překladači. Překlad by byl určitě velké zjednodušení pro ty, kteří neovládají angličtinu či němčinu.

Při pročítání jsem si dělala mnoho poznámek (co kdo pronesl, počet vojáků, zajímavé dopisy). Některé informace pro mě byly nové, jiné jsem si osvěžila. Pro člověka neznalého věci by možná na překážku byly informace o datu narození a rodinné situaci jednotlivých osob, ale věřím, že tuto knihu nevezme do ruky někdo akcí Anthropoid nepolíbený, ale spíše ten, kdo si chce rozšířit své dosavadní znalosti.

Zpracování informací a textu je podle mě detailní a pečlivé. Za to patří autorovi velká poklona. Ovšem příště bych se vyhýbala poněkud poetickému popisu některých fotografií. Například str. 192 „...Heydrich netuší, že dva mstitelé již brousí nože tak tiše, že to neslyší ani Pánbůh...“ Podle mě podobné zpestření textu do takové knihy nepatří.

Téma Anthropoid má a bude mít vždy báječný potenciál. Je to jen o tom to šikovně uchopit a zpracovat. Ačkoli jsem měla hodně výhrad, musím uznat, že kniha je ve výsledku skvělé dílo. Ostatně co jiného bych mohla napsat o knize, která se věnuje mé milované hrdinské dvojici Gabčík & Kubiš.

Závěrem jen přepíši dojmy Npor. Adolfa Opálky, jehož názor mě velmi překvapil, protože je na chlup stejný s tím mým. „...Český národ přirovnává ke stádu, které se bez odporu nechává vést na jatka: „Česká mládež dovede myslet jen na zábavu, zatímco jiné čeká popraviště.“...“ str. 193.

✮✮✮✮✰

Anthropoid - Pavel Šmejkal, Jiří Padevět

Anotace: Kniha provede zájemce po místech spojených s aktivitou výsadku Anthropoid, jehož příslušníci uskutečnili útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Navštívíme místo seskoku, byty podporovatelů parašutistů i místo samotného útoku. V závěru knihy navštívíme jedno z nejpamátnějších míst moderní české historie, pravoslavný chrám v Resslově ulici, místo posledního odporu parašutistů.

Nakladatelství: Academia

Počet stran: 200

Rok vydání: 2016

Kniha (lépe řečeno knížečka), kterou jsem hravě přelouskala během odpoledne, obsahuje úžasně ucelené informace o událostech operace Anthropoid. Předkládá mapy, adresy, jména spolupracovníků a události, které se udály od doby seskoku Jana Kubiše a Josefa Gabčíka až po výslechy a popravy pomocníků, obklíčení kostela. Končí přihlášením Karla Čurdy po válce a jeho následnou popravou.

Je psaná formou encyklopedie, takže to není nic pro toho, koho nudí holá fakta. Určitě ale skvěle poslouží jako odrazový můstek pro ty, co se s touto částí naší historie chtějí seznámit. Ovšem i člověk, který leccos přečetl o atentátu na Heydricha, si v této knize najde nové informace. Já si v takových publikacích lebedím, proto jsem si knihu užila, i když jsem před třemi dny dočetla Průvodce protektorátní Prahou, kde se víceméně píše to samé. Kniha Anthropoid vytáhla většinu informací z Průvodce, ale přidala další fotografie, dokumenty.

První část knihy se věnuje místu seskoku a cestě Kubiše a Gabčíka do Prahy. Následuje část od příchodu do Prahy až k 27. 5. 1942. Třetí část uvádí informace po atentátu až do konce války. Dále jsou zde informace o rodných domech parašutistů. A na závěr knihy jsou uvedena jména všech popravených, kteří měli co do činění s parašutisty. Mimochodem včera jsme si připomněli ne zrovna příjemné datum – 24. 10. 1942 bylo v Mauthausenu popraveno 262 lidí spojených s atentátem.

Recenze je poněkud kratší, protože kniha sama o sobě je velmi krátká (bohužel) a hlavně doplněná fotografiemi. Navíc jsem dost podobné dojmy psala právě k Průvodci protektorátní Prahou.

Hodnotím opět velmi kladně – pět z pěti!

PS: Podle knihy hodlám uspořádat procházku Prahou. Něco ve smyslu ''Po stopách hrdinů''. Kdo by měl zájem se přidat? :)

Průvodce protektorátní Prahou - Jiří Padevět

Anotace: Kniha zavede zájemce na místa konspiračních schůzek odbojářů, do bytů rodin podporovatelů parašutistů, připravujících atentát na Reinharda Heydricha, do kanceláří krycích firem Sicherheitsdienstu, do tajné porodnice, zřízené gestapem, na místa, kde trpěli pražští židé, do podzemí, kde nacisté připravovali výstavbu podzemních továren, do sálů, kde se scházeli čeští fašisté a na barikády a velitelská stanoviště Pražského povstání. Zároveň ukáže, že i během okupace byla Praha místem, kde i přes nacistický útlak existovaly ostrůvky svobody a kulturního života. Publikace je doplněna velkým množstvím dosud nepublikovaného obrazového materiálu a přehlednými mapkami.

Nakladatelství: Academia

Počet stran: 804

Rok vydání: 2013

Právě jsem dočetla tuhle úžasnou publikaci. Úctyhodných 724 stran (zbytek jsou rejstříky) historie nejen mojí milované Prahy a Československa, ale zejména lidí, kteří v této době museli žít, přežívat, bojovat, umírat či kolaborovat.

Během čtení jsem si dělala poznámky událostí, které mě zaujaly, a ve výsledku bych mohla vlastně opsat téměř celou knihu. Považuji se za člověka znalého věci (přečetla jsem mnoho knih s válečnou tématikou, viděla jsem všemožné dokumenty a jako dítě jsem místo pohádek sledovala filmy typu Kam orli nelétají či Velký útěk), přesto jsem se dozvěděla spousty nových informací.

Kromě podrobných popisů událostí v Praze, které skutečně nemá smysl vypisovat, se dočtete, jaké možné i nemožné instituce existovaly. Překvapí vás kolik Adolfů tenkrát vlastně žilo – dnes je toto jméno lehce v útlaku. Zjistíte, že některé ulice a části města musely být přejmenovány – dnešní Masarykovo nábřeží se původně jmenovalo Riegrovo, pak bylo přejmenováno na Vltavské a nakonec Heydrichovo. Pozastavíte se nad tím, že francouzští váleční zajatci byli používáni jako komparz ve filmech. Budete se podivovat nad tím, jaký byl plat Karla Čurdy a jiných spolupracovníků gestapa. Nebo po letech zjistíte, že mnoho z ulic se jmenuje po lidech, kteří pomáhali parašutistům – Vykoukova, Matějovského, Vosmíkova či Khodlova a mnoho dalších.

Dlouhá 618/14 – V domě bydlel pankrácký kat Alois Weiss. Svoji funkci vykonával od dubna 1943 do konce okupace. Na konci války se dostal do ruského zajetí, po krátké internaci byl propuštěn do Německa. V 60. letech požádal československé orgány o přiznání dvou odpracovaných let na Pankráci pro započítání důchodu. (str. 119)

Pročítání jmen lidí vyslýchaných v Petschkově paláci, vězněných v Pankrácké věznici či zastřelených v Kobyliské střelnici, bylo rozhodně emotivnější, než když si někde přečtu pouze souhrnné počty. Číslo je jen číslo, ale jména...

Nyní už nebudu v Praze chodit s hlavou zabořenou do země, abych se mohla vyhýbat lidem, ale budu vzhlížet na pamětní desky, které připomínají padlé odbojáře, bojovníky květnového povstání či zbytečně mrtvé oběti konce války.

Obrazová příloha je naprosto dokonalá. Fotografie a dokumenty krásně doplňují informativní funkci knihy. Člověk si při čtení mohl alespoň na chvíli odpočinout od neustálého zatýkání či vraždění.

Vy, co neradi čtete a nemáte v lásce historii a dějepis, mě teď nebudete mít rádi, ale takovou knihu bych dala jako povinnou četbu. Na základní škole jsme detailně probrali Punské války. Věděli jsme, jakou cestou přišli Cyril a Metoděj. Dokonce jsme se učili odkud byly přivezeny kameny na stavbu pyramid ve Starověkém Egyptě. Ale na historii druhé světové války (a celkově druhé poloviny dvacátého století) nám zbyly asi dva měsíce na konci devítky. Na střední škole to nebylo o nic lepší. A obávám se, že dnešní osnovy se o moc neliší.

Jsem ráda, že se mi podařilo Průvodce protektorátní Prahou sehnat v antikvariátu v naprosto nedotčeném stavu a ještě navíc za tři stovky! Už teď se těším, až si koupím Anthropoid a Krvavé finále.

Samozřejmě nemůžete očekávat nic horšího než 5 hvězdiček. Respektive deset z deseti!