úterý 1. ledna 2019

Knižní inventura 2018

Opět v myšlenkách sumarizuji předchozí rok a jak jinak posoudit úspěšnost roku než podle přečtených knih, protože knihy jsou podstatnou součástí mého života (inventury z předchozích let zde 2016 a 2017). Den bez přečtené knihy je pro mě den zbytečný a promarněný. Má obrovská výhoda je, že do práce to mám přes hodinku sockou. Představa, že bych jezdila autem a přicházela tak každý den o volný čas, který využívám ke čtení, je děsivá a hlavně nudná.

Loni jsem tedy na svůj seznam přečtených knih přidala 72 nových kousků, celkem to dělalo 15.819 stránek. Není to málo, Antone Pavloviči? ptám se v duchu sama sebe. Nu, je i není. Díky cbdb.cz mám k dispozici i další podrobnosti.


Pro ilustraci přikládám několik momentek z roku 2018.

Blbka
Nový díl vystrčil růžky 18. 1. 2018.


Blbky první (a zároveň poslední) autorská beseda.


Blbka se podívala i za hranice nevšedních dní. 




Blbka knihkupectví dobývající.


Setkání s velikány 






Nejen knihou živ je člověk




Pel-mel
Dovolenou bez knih si neumím a ani nechci představit.


Po práci trocha odměny.


Historie je moje ❤



J. M. & J. W. Moji dva nej ❤


Jen tak...



Vánoce 2018...
Byly opět plodné. Dostala jsem ještě knihy s hrami od Shakespeara a knihu o Izraeli, ale nejsou na fotce.



PS: všechny fotky jsou vlastní výroby, takže prosím nestahovat, nesdílet ani jinak nekrást ;)

středa 26. prosince 2018

Vzpomínám...

Ahoj tati, 

rok se s rokem sešel a já opět usedám ke vzkazu, který Ti snad tam dolů dorazí. Předpokládám totiž, že Ti pobyt v Pekle za vzorné chování prodloužili, protože v Nebi by ses ukopal nudou. 

Můj prvotní nápad, že letos nebude výjimečně vzkaz psaný či kreslený, ale zahraný na foukací harmoniku, vzal za své v momentě, kdy jsem pochopila, že naučit se na ni zahrát melodii z Tenkrát na západě, je nad mé síly respektive nad mé nervy. Když už jsme u toho - víš, že ten zasraný Lotyš, není vůbec Lotyš, ale Litevec s tatarskými kořeny? A to ani nemluvím o tom, že vlastně nikdy neuměl hrát na foukací harmoniku! Žili jsme celé ty roky v takovém omylu, Bobši!

Jakmile jsem načala téma foukací harmoniky, dostala jsem nesmírnou chuť na nějaké to country, co jsi hrával na kytaru na staďáku. To byly časy. Stála jsem na otočené base od piva u hracího automatu a mačkala ta svítící tlačítka jak divá. Počítala jsem, kolik kdo vypil malých nebo velkých panáků rumu či zelený. Bez rozmyslu pouštím Greenhorns a vzpomínám dál. 

Při písničce Feleena z El Pasa jsem si vybavila vůni studených řízků, co jsme jedli po cestě do Chorvatska. Mimochodem, děkuji pěkně za to, že i když jsem na dovolené, probouzím se v šest hodin! Kdo se na dovolené probouzel v půl šesté, vařil kafe, dával si doutník a před sedmou vyrážel k moři? Štěstí, že jezdím na dovolené, kde mi chystají snídani zaměstnanci hotelu, kteří si ťukají na čelo při pohledu na můj zoufalý úprk v osm ráno ke kávovaru. Nevědí, že jsem už dvě hodiny vzhůru.

Vzpomínám-li na naše dovolené, nelze opomenout Vaška a Anežku. Pamatuješ, jak sis koupil ty nové polobotky? Jak sis spálil první den nárty? Jak sis ty polobotky s vypětím sil nazul? Jak Ti je Anežka, ničeho zlého netuše, pochválila? A jak jsi pak všechny poslal do prdele? 

Během letošní dovolené jsem zdolávala první centimetry studeného moře (ono bylo teda spíš jako kafe, ale jsem už přeci jen starší dáma... a hlavně pěkně rozmazlená), najednou se mi vybavilo, jak jsme v Brele postávali s Vaškem na pláži. Jeden z nás pronesl :Jak jde život? Ostatní dva odpověděli, že dobře. A v tu chvíli jsme se vrhli do vln moře. Mezi námi byl rozestup pět metrů, kde postávali nerozhodní lidé, kteří se rozmýšleli, zda skočit do studené vody, nebo to vzdát. Po našem úprku, kdy jim voda cákala až do těch vyděšených obličejů, již rozmýšlení nebylo na místě. Tak při téhle vzpomínce jsem si říkala, že kdyby se vedle mě někdo takový vynořil, můj pohled by vraždil a slova, která bych v tu chvíli vyřkla na adresu oněch běžců, by jistě nebyla zrovna přívětivá. Naštěstí tam nebyl nikdo tak zákeřný a zlomyslný. Ačkoli netvrdím, že kdybyste tam stáli vedle mě zase s Vaškem, že bych neudělala tu samou sviňárnu, jako před těmi dvaceti lety.

Šla jsem si teď uvařit čaj, musela jsem tedy překročit dvě tašky, hrnek a další důležitý bordel u mé postele. A hádej, co mi problesklo hlavou. Kancelářská spona, která týden ležela netknutá na zemi v mém pokoji. Jednou to byla spona, jednou pravítko, pak korálek nebo víčko od fixy. Tyhle drobné věci si žily v mém pokoji poklidným životem. Mezi mnou a těmi věcmi byla jakási tichá dohoda či symbióza. Já je nechala žít a ony mi nepřekážely. V noci jsem je s mrštností vrozenou nindžům přeskakovala i se zhasnutou lampou. Stačilo však, abys do pokoje vešel Ty. Musel jsi mít v nohou nějaký radar, protože jsi se stoprocentní úspěšností na tyhle věci šlápl. Kurvy pak lítaly vzduchem. Moje jediné štěstí bylo, že jsem v okně měla síťovinu (nebo to, že pod oknem stálo auto), protože jinak bys mi celý pokoj vyházel vzteky z okna. Za pět minut jsi už o ničem nevěděl, stačilo (samosébně na popud mámy) za Tebou jít, udělat smutné oči a slíbit, že už si budu uklízet. No a za pár dní jsi šlápl třeba na žákovskou a kurvy zase startovaly svoje aeroplány. 

Když už jsme u těch kurev. Nelze nevzpomenout na lucernu. Teď nemyslím na Jiráska ani na Prácheňského. Popíšu to velice snadno. Špatně osvětlená veranda. Nová lucerna. Oslava narozenin. První setkání lucerny s Tvou hlavou. Příprava jídla. Druhé setkání lucerny s Tvou hlavou. Spousta prudících příbuzných. Třetí setkání lucerny s Tvou hlavou. Lucerna vyrvaná z trámu. Lucerna rozbitá na maděru. Špatně osvětlená veranda.

Domnívám se, že slov bylo dost. Pouštím si další písničky z mého dětství a posílám Ti pusu.

PS: ilustrace je z druhého dílu Ze života blbky, kde jsem použila náš oblíbený výraz - kurvy lítají vzduchem. Moje milá BFF (Illumielle) ho takto krásně ztvárnila.

2017
2016
2015
2014

pondělí 13. srpna 2018

Naučte se napsat knihu! Jak napsat knihu v 7 bodech!


Miluji vzdělávání a ráda se pouštím do všelijakých kurzů. Ať už se jedná o kurzy jazykové, tvůrčí či zaměřené na historii antisemitismu (ano, i takový jsem absolvovala). Co mi ale vždycky dokáže sundat ponožky, je kurz psaní, kde vám slibují, že po dokončení napíšete velkoúžasnolepý román, thriller či epos srovnatelný s díly těch nejlepších spisovatelů, co kdy chodili po této planetě (nebudu uvádět konkrétní jména, protože byste nemuseli souhlasit s mou volbou).

Jako člen skupin na FB, které se zabývají psaním, si velmi často rvu své už tak dost zničené vlasy, když pročítám dotazy typu: Mám spisovatelský blok, jak se ho zbavit? Potřebuji denně napsat 20 řádků, jak na to? Mám nápad, ale nevím, jak ho zpracovat. Chci napsat román, ale nevím jak na to. Mám své nápady psát ručně na papír nebo rovnou do počítače?

$&¥™©@%≥£₪°!
Jak se zbavit spisovatelského bloku? No tak, že teď prostě nebudeš psát a necháš to na dobu, až tě políbí múza!

Jak napsat denně 20 řádků? Kdo se živí psaní, nepotřebuje takové rady, protože má své vlastní donucovací prostředky. Kdo se psaním neživí, nepotřebuje denně napsat 20 řádků. Copak se do toho musíš nutit? Jestli ano, tak to psaní pak stojí za starou belu (Co je to sakra bela?).

Máš nápad a nevíš, jak ho zpracovat? Co je to sakra za nápad, když nevíš, jak ho zpracovat? Buď ho zpracuješ nebo ne. Zapiš si ho do poznámek a až dospěješ k bodu osvícení, tak ho zpracuješ.

Chceš napsat román? Tak si jich pár přečti, inspiruj se a pak si ho stejně udělej podle sebe. Není účelem něco opsat, ale přijít s něčím novým a to ti nikdo jiný nevymyslí.

Nevíš, jestli ti vyhovuje víc psaní na papír nebo na klávesnici? Tak to už je opravdu moc.

Jaká škoda, že tyto dotazy nekomentuji. Jistě by mě někdo neuvěřitelně vyhejtoval za mou negativitu a po patřičném lynči vyhodil ze skupiny. Ty skupiny jsou přitom super v tom, že se tam probírají i zajímavá témata a praktické stránky tvorby. Nicméně co je moc, je moc.

Uvědomuji si, že se rozčiluji zbytečně. Ne každý je tak moudrý a uvědomělý jako mé bezchybné, majestátní a královské Já. Džouk. Ale prostě mám dost rozumu na to, abych věděla, že pokud to nejde jakoby ze mě tak nějak prostě jako samo od sebe, tak to tak jakoby nějak prostě z donucení nepůjde. A půjde-li, tak to bude tak jakoby drhnout. A nebude-li to drhnout, tak to jakoby prostě stejně nebude ono. Bude to prostě vypadat právě tak nějak jakoby tento odstavec.

Dopsala jsem Blbku dvojku už loni na podzim. Všichni očekávají třetí díl. Nu, to si ještě počkají. Nemám totiž ani první slovo. Nejde to. Není čas, chuť, inspirace. Ne že by moje texty byly kdovíjak skvělé a propracované. Ne že by potřebovaly pečlivou a jemnou spisovatelskou duši. Ale ne... Když jsem psala jen proto, abych něco napsala a dokončila knihu dřív, tak to skřípalo. Nebylo to ono. A při pročítání textu přesně vím, kdy jsem byla v tom stavu, že jsem to psaní ze sebe tlačila.

Ráda poradím s čímkoli okolo vydání knihy samonákladem - jak vést crowdfundingový projekt, jaké podklady jsou potřeba pro nakladatelství, jak donutit grafičku zpracovat ilustrace v rozumném termínu (v tom ještě pokulhávám). Ale radit se, jak se donutit psát či vůbec jak psát? Na to prostě člověk musí mít to ''něco''.

Howgh.

čtvrtek 4. ledna 2018

Knižní inventura 2017

Na přelomu roku se obracíme v myšlenkách a vzpomínkách. Zpytujeme svědomí... Tolik snědených tun čokolády! Tolik vypitého alkoholu/kafe! Tolik zbytečně nakoupených hloupostí! Tolik slov, která bychom nyní nejraději vzali zpět! Tolik promarněných příležitosti se neválet doma s knihou a jít mezi lidi. Ehm, pardon... To poslední nemyslím vážně.

Rok 2017 jsem na svoje věrné a voňavé papírové přátele neměla tolik času, ale i tak se domnívám, že seznam přečtených knih není úplně marný. Přečteno do konce (rozečtené či odložené knihy nepočítám) 64, tzn. celkem slušných 15 174 stránek. Připočteme-li k tomu počet napsaných stránek druhého dílu Ze života blbky, které jsem samozřejmě musela několikrát přečíst kvůli korekci. Není to marné, ale mohlo by to být lepší. Představa, že bych denně tupě neprohlížela facebook (protože jsem asociál a nevyhledávám osobní setkání), nesledovala desítky minut přiblblá videa (zrovna před chvílí jsem sledovala video, jak z krabice od bot a ruliček od toaletního papíru udělat vkusnou garáž pro angličáky), nepouštěla si staré seriály a filmy (které stejně znám slovo od slova)... Mohlo to být třeba dvakrát tolik knih! A těch peněz, co by mě to stálo?! No, možná se to lelkování přeci jen vyplatí.

Ale dost tlachání... Jako loni přidávám k dobru pár fotek pro inspiraci, kterou knihu si v knihovně nebo v knihkupectví příště vybrat.

Blbka
Cestující, slavící, tvořící...







Setkání s velikány 
Říká se do roka a do dne... A ono to skoro vyšlo!




Nejen knihou živ je člověk







Musím šetřit! Počkat... Viděla jsem právě výlohu plnou knih?
Knih není nikdo dost. A pokud je jich dost, dej je tam, kde máš vždycky prázdno... Do lednice.






Kniha jako inspirace pro kreativní chvilky





Pel-mel
Návrat ke stařičké klasice.


Anhtropoid? Srdcovka!

Dospělost? Ne, děkuji!


Ježíškova vnoučata! Projekt, který má smysl a moje ❤


Když si čteš o odvaze a říkáš si, že bys taky mohl zabojovat... (A až když to vyjde, tak zjistíš, co sis to vymyslel za blbost.)

 I u nás občas sněží. Toho se musí využít pro správnou zimní atmosféru.


Poslední vzpomínky na rok 2017
Sestavit přání k svátkům z mých knih byl docela oříšek. Nechtěla jsem všem popřát něco v duchu války, Mosadu či smrti (ačkoli i ta se mi tam nakonec trochu procpala). Druhá fotka je představuje mého Knižíška!




A co přinese rok 2018? Poslední fotka odlahuje začátek roku... Pak už je to jeden velký otazník :)


PS: všechny fotky jsou vlastní výroby, takže prosím nestahovat, nesdílet ani jinak nekrást ;)