rok se s rokem sešel a já opět usedám ke vzkazu, který Ti snad tam dolů dorazí. Předpokládám totiž, že Ti pobyt v Pekle za vzorné chování prodloužili, protože v Nebi by ses ukopal nudou.
Můj prvotní nápad, že letos nebude výjimečně vzkaz psaný či kreslený, ale zahraný na foukací harmoniku, vzal za své v momentě, kdy jsem pochopila, že naučit se na ni zahrát melodii z Tenkrát na západě, je nad mé síly respektive nad mé nervy. Když už jsme u toho - víš, že ten zasraný Lotyš, není vůbec Lotyš, ale Litevec s tatarskými kořeny? A to ani nemluvím o tom, že vlastně nikdy neuměl hrát na foukací harmoniku! Žili jsme celé ty roky v takovém omylu, Bobši!
Jakmile jsem načala téma foukací harmoniky, dostala jsem nesmírnou chuť na nějaké to country, co jsi hrával na kytaru na staďáku. To byly časy. Stála jsem na otočené base od piva u hracího automatu a mačkala ta svítící tlačítka jak divá. Počítala jsem, kolik kdo vypil malých nebo velkých panáků rumu či zelený. Bez rozmyslu pouštím Greenhorns a vzpomínám dál.
Při písničce Feleena z El Pasa jsem si vybavila vůni studených řízků, co jsme jedli po cestě do Chorvatska. Mimochodem, děkuji pěkně za to, že i když jsem na dovolené, probouzím se v šest hodin! Kdo se na dovolené probouzel v půl šesté, vařil kafe, dával si doutník a před sedmou vyrážel k moři? Štěstí, že jezdím na dovolené, kde mi chystají snídani zaměstnanci hotelu, kteří si ťukají na čelo při pohledu na můj zoufalý úprk v osm ráno ke kávovaru. Nevědí, že jsem už dvě hodiny vzhůru.
Vzpomínám-li na naše dovolené, nelze opomenout Vaška a Anežku. Pamatuješ, jak sis koupil ty nové polobotky? Jak sis spálil první den nárty? Jak sis ty polobotky s vypětím sil nazul? Jak Ti je Anežka, ničeho zlého netuše, pochválila? A jak jsi pak všechny poslal do prdele?
Během letošní dovolené jsem zdolávala první centimetry studeného moře (ono bylo teda spíš jako kafe, ale jsem už přeci jen starší dáma... a hlavně pěkně rozmazlená), najednou se mi vybavilo, jak jsme v Brele postávali s Vaškem na pláži. Jeden z nás pronesl :„Jak jde život?“ Ostatní dva odpověděli, že dobře. A v tu chvíli jsme se vrhli do vln moře. Mezi námi byl rozestup pět metrů, kde postávali nerozhodní lidé, kteří se rozmýšleli, zda skočit do studené vody, nebo to vzdát. Po našem úprku, kdy jim voda cákala až do těch vyděšených obličejů, již rozmýšlení nebylo na místě. Tak při téhle vzpomínce jsem si říkala, že kdyby se vedle mě někdo takový vynořil, můj pohled by vraždil a slova, která bych v tu chvíli vyřkla na adresu oněch běžců, by jistě nebyla zrovna přívětivá. Naštěstí tam nebyl nikdo tak zákeřný a zlomyslný. Ačkoli netvrdím, že kdybyste tam stáli vedle mě zase s Vaškem, že bych neudělala tu samou sviňárnu, jako před těmi dvaceti lety.
Šla jsem si teď uvařit čaj, musela jsem tedy překročit dvě tašky, hrnek a další důležitý bordel u mé postele. A hádej, co mi problesklo hlavou. Kancelářská spona, která týden ležela netknutá na zemi v mém pokoji. Jednou to byla spona, jednou pravítko, pak korálek nebo víčko od fixy. Tyhle drobné věci si žily v mém pokoji poklidným životem. Mezi mnou a těmi věcmi byla jakási tichá dohoda či symbióza. Já je nechala žít a ony mi nepřekážely. V noci jsem je s mrštností vrozenou nindžům přeskakovala i se zhasnutou lampou. Stačilo však, abys do pokoje vešel Ty. Musel jsi mít v nohou nějaký radar, protože jsi se stoprocentní úspěšností na tyhle věci šlápl. Kurvy pak lítaly vzduchem. Moje jediné štěstí bylo, že jsem v okně měla síťovinu (nebo to, že pod oknem stálo auto), protože jinak bys mi celý pokoj vyházel vzteky z okna. Za pět minut jsi už o ničem nevěděl, stačilo (samosébně na popud mámy) za Tebou jít, udělat smutné oči a slíbit, že už si budu uklízet. No a za pár dní jsi šlápl třeba na žákovskou a kurvy zase startovaly svoje aeroplány.
Když už jsme u těch kurev. Nelze nevzpomenout na lucernu. Teď nemyslím na Jiráska ani na Prácheňského. Popíšu to velice snadno. Špatně osvětlená veranda. Nová lucerna. Oslava narozenin. První setkání lucerny s Tvou hlavou. Příprava jídla. Druhé setkání lucerny s Tvou hlavou. Spousta prudících příbuzných. Třetí setkání lucerny s Tvou hlavou. Lucerna vyrvaná z trámu. Lucerna rozbitá na maděru. Špatně osvětlená veranda.
Domnívám se, že slov bylo dost. Pouštím si další písničky z mého dětství a posílám Ti pusu.
PS: ilustrace je z druhého dílu Ze života blbky, kde jsem použila náš oblíbený výraz - kurvy lítají vzduchem. Moje milá BFF (Illumielle) ho takto krásně ztvárnila.
2017
2016
2015
2014
Žádné komentáře:
Okomentovat