Líbali jsme se - David Levithan

Anotace: Bestsellerový autor David Levithan napsal příběh založený na skutečné události – Harry a Craig, dva sedmnáctiletí kluci, se zúčastnili líbacího maratonu, aby překonali Guinnessův rekord a zároveň upozornili na předsudky panující ve společnosti. Dehydratovaní a nevyspalí se snaží překonat rekord a jejich úsilí se stává ohniskem, kolem kterého se točí příběh dalších dospívajících kluků, již hledají svoji vlastní identitu, lásku, řeší rodinné problémy – a hlavně touží objevit své místo v tomto světě.

Levithan umně splétá nitky jejich příběhu do jednoho velkého o dospívání a hledání vlastní identity, zkrátka tom, jaké to dnes je být mladý kluk na kluky.

Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 192

Rok vydání: 2015

Originál: Two Boys Kissing, 2013

K Davidu Levithanovi jsem se dostala skrz mého oblíbence Johna Greena, s nímž napsal knihu Will Grayson, Will Grayson (o ní v jiném článku). A David se nyní také řadí k mým oblíbencům.

V první chvíli jsem měla problém s tím, že vyprávění je psáno v množném čísle. Jak neobvyklé, ale o to zajímavější počteníčko, které bylo umocněné tím, že vypravěči byli ti, co bohužel zemřeli, přestože chtěli žít víc než kdokoli jiný. Některé stránky bych si měla pročítat ve chvílích, kdy na mě jde deprese – opravdu příjemná vzpruha. Dalo by se říci, že se nejedná o knihu bojující za gaye, ale o knihu bojující za život. Má smysl žít, ať už nás trápí jakákoli odlišnost, nemoc, životní situace či vztah.

Líbali jsme se by si měli přečíst jak mladí, tak staří. Ti staří by to možná měli dostat jako povinnou četbu. Osobně mi gayové nevadí a tak s takovými příběhy nemám problém. Naopak mě baví možná více, než příběhy nás hetero. Levithan hezky popsal pocity a emoce dospívajících kluků, kteří se cítí tak trochu jinak/špatně z pohledu většinové ''normální'' populace (ačkoli co je dnes vlastně normální?). Nechci se rozepisovat o ději, který je částečně uveden v anotaci a navíc nechci rozuzlovat.

Musím se přiznat, že když jsem četla jedinou ''erotickou'' scénu, která v knize byla (ačkoli se nejednalo o pravou erotickou scénu, spíše o předehru), zatajovala jsem dech a úplně jsem zapomněla, že se jedná o dva muže :)

Mám ráda knihy, které mi dají nejen zajímavý příběh, ale i nutkání dohledat si nějaké informace či zajímavosti. Což se stalo i v případě této knihy. Pročítání Guinnessovy knihy rekordů mě skutečně pobavilo ;)

Celá kniha byla velmi čtivá a těch pár stran jsem přečetla jedním dechem. Opět jsem po dočtení měla pocit, jako by mě autor zradil, zahodil mé srdce a nechal mě napospas nelítostnému životu, protože kniha měla sotva 200 stran. Proč takové skvělé knihy nemají třeba trojnásobek stran... Ale ne, to by i tak bylo pro mě málo...

Za mě tedy 5 hvězdiček z 5 :)

(Ačkoli není zrovna těžké uspokojit mou čtenářskou duši a líbí se mi prakticky všechno, co čtu.)

PS: Knihu jsem četla včera, tedy v den, kdy byl na Floridě spáchán útok na gay klub (zatím 50 obětí, snad konečné číslo). Četla jsem článek na internetu a zároveň jsem v ruce držela tuhle knihu. Jak symbolické, blesklo mi hlavou. Ale o to víc jsem byla rozčílená... Když byl spáchán atentát ve Francii, všichni si na FB dávali připitoměle vlajku Francie přes profilovky a každý sdílel své modlitby za oběti. A nyní? Vždyť šlo ''jen''o gaye a navíc ve vzdálené Floridě. To už nikoho nezajímá...