Anotace: Robert Fulghum tak, jak ho známe a máme rádi. Je čím dál starší, moudřejší, ale smysl pro humor ani v nejmenším neztrácí. Utvrdí vás v tom, že je každý den plný zázraků, které člověk vidí jen, když chodí po světě s otevřenýma očima i srdcem. Navrch se dozvíte spoustu nových věcí o strakách, historii Santa Fe, keramice i tělesných pochodech. A už jste někdy tančili s orangutankou?
Životopisci uvádějí, že nasbíral pestré životní zkušenosti a k psaní se dostal v podstatě náhodou. Nikoli však nelogicky: jako praktický umělec slova působil třeba coby folkový zpěvák nebo unitářský pastor. Ale vedle toho byl i kovbojem, barmanem nebo obchodním agentem. Řada jeho textů vznikla právě pro potřeby jeho evidentně netuctové pastorační činnosti.
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 160
Rok vydání: 2016
Originál: Crisis in the Cheese Aisle, 2016
Robert Fulghum dlouhá léta unikal mému čtenářskému zájmu. Věděla jsem, kdo to je a co napsal, dokonce jsem měla v knihovně po babičce 6 jeho knih, ale odkládala jsem je do ''důchodu''. Až jednou jsem potřebovala nějakou skladnější knihu do kabelky a tak jsem sáhla po Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. A v tu chvíli vzplála láska na první počtení. Jak mi tak dlouho mohl unikat? Takže ihned po dočtení jsem zhltla všechny další knihy a nyní i poslední Poprask v sýrové uličce.
Co říci k Poprasku v sýrové uličce? Je to prostě klasický Fulghum. Nic víc, nic míň. Pro mě to tedy znamená rozhodně víc :) Jediné, co lze vytknout, ale ne Fulghumovi, je formátování textu. A pak skvělý překlad názvu – poprask a krize se tak lehce zamění.
Zajímavostí je, že tato sbírka příběhů byla speciálně vybraná pro české čtenáře. Robert dal českému nakladateli na výběr z několika jeho dosud nevydaných textů a kniha přímo pro nás byla na světě.
U Fulghuma se mi často stává (vlastně vždy), že v jeho příbězích nacházím samu sebe či někoho ze svých přátel či z rodiny. Třeba jeho ''stolování'' o samotě, popsané v kapitole Členové, je pro mě velmi typické. Proto je mi tak blízký. Jeho smysl pro humor je jedinečný a trefně popisuje obyčejné situace obyčejných lidí. Podle povídky Lodní zprávy jsem se snažila sestavit svůj vlastní seznam na Noemovu archu a kupodivu by tam bylo asi veselo. Zkuste to někdy také – koho byste si vzali s sebou a proč? A dalšími oblíbenci jsou Hráči. Sama se k nim hrdě hlásím. Takhle bych vyjmenovala celý obsah – prostě si to musíte přečíst :)
V těchto dnech probíhá turné LiStOVáNí s knihou Drž mě pevně, miluj mě zlehka, kde je částečně představena i nová kniha. V plánu je asi 44 měst, což je už docela úctyhodné číslo. A Robert u toho samozřejmě nesmí chybět. Ostatně ani já u toho nemohla chybět. A tak se musím pochlubit podepsanými knihami. Společnou fotku raději nesdílím veřejně, protože se tvářím naprosto příšerně, ale to jen proto, že na mě promluvil, usmál se a já nevěděla ani jak se jmenuji :)
Robert mluvil krásně, poeticky, motivačně i vtipně. Přesně tak mluví i jeho knihy. Přišel mi neskutečně roztomilý a na svůj věk velmi vitální. A co mě nejvíce potěšilo? Když se rozpovídal o tom, jak se cítí být Čechem, protože nedávno zjistil, že jeho dědeček byl ''nějaký'' Cimrman. Celý sál to ocenil hlasitým potleskem a smíchem. Věřím, že pokud se k Robertovi dostanou nějaké překlady našeho největšího velikána, tak se mu zalíbí.
Jak je vidět, nerozepsala jsem se ani tolik o knize, jako o setkání s Robertem Fulghumem, protože na mě udělal obrovský dojem a potěšil mě svým milým přístupem. Budete-li mít šanci zajít na představení či nějakou autogramiádu - směle do toho, nebudete litovat!
Za mě tedy 10 hvězdiček z 5 :)
(5 za knihu a 5 za zážitek)
Žádné komentáře:
Okomentovat