Ahoj tati,
letos, snad víc než kdy jindy, mám problém vymyslet téma dopisu. Asi na mě padla spisovatelská krize, ale jelikož nejsem spisovatelka, tak to spíš vidím na krizi středního věku. Nebo možná jednoduše řečeno - krizi roku 2020. A že je to velká krize. Vím, že Ti nemusím dlouze popisovat, co se tady u nás děje, protože u vás dole či nahoře (záleží, kde si teď odpykáváš trest nebo užíváš klid) máte jistě pěknou tlačenici.
Přemýšlím, co dál napsat, ale moje aktuální rozpoložení je přesně takové, jako celý rok 2020. Respektive si připadám jako naše vláda. Napsala jsem odstavec, ale po pár minutách ho přepsala. Pak jsem přidala druhý, ten jsem ale po chvíli smazala a znovu upravila ten první. Následně jsem zavřela blog a vrátila se k rozpracovanému textu po půl dni dumání. Zkrátka jsem se rozhodovala, co napsat, a dopoledne přišel někdo s vánoční štolou a odpoledne někdo, sice to byl ten stejný člověk, ale už přišel v nějakém čase s cukrovím a ten, kdo měl přijít, nepřišel.
Teď jsem dokonale zmátla i samu sebe, takže bych měla raději dopis rychle ukončit, stejně jako si přeji, aby rychle skončil tenhle podivný rok (nebo spíš tohle období), který vnímám jako do mrtě promarněný a promrhaný. Naše plány šly všechny do kopru a to jsem ještě slušná.
Raději tedy protentokrát končím a jdu si pročíst staré dopisy....
Pa J.
