Knižní inventura 2016

Většina lidí se ke konci roku obrací v myšlenkách na předešlé měsíce a rekapituluje celý rok. Je to vlastně inventura života. Inu, i já jsem si dnes udělala takovou inventuru. Ale trochu jinou. Prošla jsem si seznam přečtených knih a prohlížela fotky. Miluji knihy, focení a jídlo... A když se tohle vše spojí dohromady, vydá to na celkem pěkné album.

Blbka

První sekce alba samozřejmě patří mojí Blbce, protože v tomto roce je na prvním místě ze všech knih. Samozřejmě že ne kvůli kvalitě knihy, ale kvůli té vynaložené práci. Přikládám tedy fotku z křtu a dále můžete vidět několik míst, kam se Blbka podívala.

Historie

Nejčastěji čtu knihy z období druhé světové války, či válek obecně. Proto jim věnuji několik následujících fotek.

Klasika je klasika

Sáhla jsem i po několika starších knihách, které se dnes řadí mezi klasiku. Všechny, až na jednu, jsem přečetla jedním dechem a uznala, že jsou to kvalitní kusy. Hádejte, kterou z následujících knih jsem protrpěla až do třicáté stránky a pak ji s nechutí odložila na důchod?

Setkání s velikány

Letošní rok jsem se setkala s dvěma milovanými spisovateli. Tím prvním byl Robert Fulghum. Tím druhým Miloň Čepelka, který mi ochotně pokřtil i Blbku. 

Kniha & jídlo

Co může být lepší než číst knihu nebo knihy (jsem schopná číst více kusů zároveň) a u toho si vychutnávat lahodnou krmi či mok?

Nevstupovat – hrozí nebezpečí chudoby!

Takové nápisy by měly viset před vstupem do antikvariátů či knihkupectví. Následující fotky ukazují situace, kdy zavětřím vůni nových knih či závan zatuchlých odložených knih v antikvariátu.

YA

Ačkoli jsem hranici dospělosti překonala již před mnoha a mnoha lety, stále je ve mně duše puberťáka. Letos jsem ke svému milovanému Greenovi přidala i Levithana.

Jsem stále dítě?

Rovnou si sama odpovím... Ano, jsem!

Bridget Jones

Tento rok je, alespoň pro mě, návratem Bridget Jones. Dítě Bridget Jones nejen v knižní podobě, ale i ve filmové. To mě donutilo přečíst si třetí díl, který jsem odmítala, protože pan Darcy... Však vy víte.

Vlastni tvorba

Knihy mě občas inspirují k vlastnímu tvoření. Letos to byl například svícen, zarážky a tradičně vánoční stromek z oblíbených knih. 

Poslední vzpomínky na rok 2016

Na závěr samozřejmě patří vánoční dárky, které mě zahřály u srdce. 

Toliko ke knižnímu roku 2016 :)

PS: všechny fotky (kromě první) jsou z mého fondu, proto prosím nestahovat, nesdílet ani jinak nekrást ;)

PS2: omlouvám se předem za případně rozházené formátování, nějak nemám nervy to opravovat už potřetí...

Hledej, šmudlo...

Ahoj tati,

letošní rok se nesl v duchu knihy. Mojí knihy Ze života blbky. Doufám, že se Ti podařilo nahlédnout nějakému čtenáři přes rameno, protože bych ráda věděla Tvůj názor. Říká se, že člověk nejvíc lituje věcí, které neudělal. Já lituji toho, že jsem s tím psaním nezačala dřív... Ale... No, dost lítosti.

Loni jsem Tě potěšila písničkami a letos mám něco z mé vlastní tvorby. Neboj, vařit nebudu... Ty jsi mě přivedl ke čtení. Od malička jsi mi doporučoval hromady knih (vybavuji si, jak jsi mi asi ve dvanácti dával Vzpomínky na budoucnost, což vzhledem k mému věku a mentální vyspělosti bylo značné přecenění mé osoby). Některé z těch knih jsem přečetla, některé čtu až nyní. Na jiné se chystám. 

Mám Tě spojeného s knihami. Když Ti skončili pracovní povinnosti (jak v práci, tak doma), bylo na 80 % jisté, že Tě najdeme někde s knížkou. Ty jsi mě naučil, co je to záchodové čtení. Ty jsi mi vnucoval myšlenku, že bych měla mít přehled o hodně tématech a knihách, abych nevypadala jako totální negramota. Evidentně se to povedlo, protože knihovna mi přetéká všemožnými knihami a seznam knih k přečtení je den ode dne delší.

A teď už tedy k věci. Jak jsem už psala, mám Tě spojeného s knihami. Některé mi Tě ale připomenou více než jiné. Nakreslila jsem tedy obrázek, kde se objevuje 15 knih. Pokud bych měla nakreslit všechny, co máš doma, nebo jsi četl, byla by to epická nástěnná malba ve stylu válečné vřavy, říznutá sci-fi výjevy, kde by byl zástup detektivů, politiků, generálů i zábavných postav. Tak na to si opravdu netroufám.

Doufám, že poznáš všechny, protože někde jsem použila obálku knihy, jinde vlastní mozek. A dobře víš, že ten ne vždy dobře fungoval ruku v ruce s logikou.

Tak tedy zatím ahoj...

J.

PS: kdo by si chtěl zahrát a hádat také, ať mi napíše, co našel :)

Ve společnosti velikánů

Poslední dny jsem trávila ve společnosti českých velikánů. Pánové s velkým P. Jelikož následující článek je o něco delší, vynechám anotace knih, abych ušetřila čas případným čtenářům.

Bílá nemoc - Karel Čapek (R.U.R., Bílá nemoc, Matka; Československý spisovatel, 1972)

První kniha, nebo tedy spíše divadelní scénář, který jsem přelouskala, byla Bílá nemoc od Karla Čapka. Kdysi jsem viděla film s Hugo Haasem, ale už to je tak dávno, že jsem zapomněla skoro celý děj. Scénář byl krátký a děj svižný. Nebylo potřeba vykreslování situací, které by tématu dopřála forma klasické povídky. Dialogy byly vykresleny tak, že nebylo nutné podrobnější popisování. Čapek na necelých sto stranách skvěle vylíčil to, co děsilo tisíce lidí ve třicátých letech minulého století. Závěr celého příběhu/hry byl očekávaný, ovšem tak rychle ukončený, že to bylo právě překvapující. Rychlé ukončení však nebylo na škodu, naopak.

Stále nechápu, že takový spisovatel byl sedmkrát navržen na Nobelovu cenu za literaturu, ale ani jednou nezvolen. Vždycky mi unikal smysl NC za literaturu - jak dokáží ohodnotit přínos?

✯✯✯✯✯

Proč zemřel Jan Masaryk? - Petr Kettner, Ivan Milan Jedlička (Horizont, 1990)

Předně je nutné si před čtení této knihy uvědomit, že Jan Masaryk zemřel v březnu 1948, nové vyšetřování a kniha samotná byly vypracovány na přelomu roku 1968/69. Kniha byla vydána až v roce 1990. A navíc jsem ji četla až v roce 2016. Je to tedy značně široké časové období, navíc plné politických převratů.

Stránky knihy přinášejí podle mě více otázek než odpovědí a samotný závěr je z mého pohledu neuspokojující. Ale jak jsem již psala - musím mít na paměti časový odstup. V knize jsou na můj vkus občas nesouvislé příběhy a poznatky, které příběh a vyšetřování narušují. Zrovna tak mi nepřišlo šťastné střídání faktického popisu situací s až poetickým vyobrazením Jana Masaryka. Jako plus považuji to, že kniha popisuje osobnost a charakter Jana Masaryka a přidává některé jeho výroky. Může ji tedy vzít do ruky i člověk, který o Janu Masarykovi neví zhola nic.

Závěrem tedy mohu říct toto - kniha popisuje Jana Masaryka, vztah s T. G. M., jeho poslední dny (zejména 9. března), přátele, spolupracovníky, dobu, politickou situaci a samozřejmě zamotané okolnosti jeho ''sebevraždy''. Nebudu se více rozepisovat o okolnostech a závěrech vyšetřování. Pochybnosti v mojí hlavě stále zůstávají. Navíc od roku uplynulo dalších x let. Není vyloučeno, že někde jinde existuje kniha o novém vyšetřování.

✯✯✯✯✰

Hovory s Janem Masarykem - Viktor Fischl (Mladá fronta, 1991)

V návaznosti na předchozí knihu jsem se vrhla na Hovory s Janem Masarykem od Viktora Fischla. Knihu jsem měla již asi rok, ale stále byla na seznamu ''co budu číst v důchodu''. Nakonec jsem se k ní dostala tedy dříve. Hovory, respektive zápisky, jsou rozděleny do několika témat například o politice, židovství či humanismu. Tato velmi útlá kniha si dává za úkol přiblížit osobnost J. Masaryka nejen jako politika, ale hlavně jako člověka. Díky výrokům si čtenář může udělat obrázek o tom, jaký to byl člověk. A myslím, že to byl Člověk s velkým Č. Smysl pro humor, selský rozum, láska k lidem, vlasti i životu. To vše a mnohem víc na vás dýchne z těch několika málo stránek.

Viktor Fischl uvedl, že některé Janovy výroky neuvedl kvůli nevhodným slovům. Myslím si, že klidně mohl přidat i peprnější výrazy, protože pokud je slovo použito dobře, a já věřím, že Jan Masaryk ho dobře použil, nemůže se považovat za nevhodný vulgarismus.

Podle mě takový styl, kdy jsou použity záznamy rozhovorů se svým přítelem (a ne soupis veřejných prohlášení) je lepší než leckterá biografie. Nedozvíme se sice důležitá data, rodinné vztahy či co daná osobnost snídala, ale nahlédneme lépe do hlavy a srdce. A to je podle mě důležitější.

Příští rok v březnu (respektive letos v prosinci) vchází do kin film Masaryk. Jsem zvědavá, co se z toho vyvrbí (mně osobně rozčílil už jen trailer) https://www.youtube.com/watch?v=zup6yLt9lsk.

✯✯✯✯✯

Pan Werich z Kampy - Jiří Suchý, Ondřej Suchý (Ikar, 2011)

Jan Werich patří mezi mé oblíbené herce. Je mi blízký jeho smysl pro humor i inteligence. A na Vánoce si neodpustím Sůl nad zlato i Pekaře či Stvoření světa. Nevím, jak dalece spolupracoval a podporoval režim, jak mu někteří přisuzují. Já ho vnímám skrz jeho um hrát si se slovy, dělat srandu nebo laskavý a příjemný humor. Takový Čochtan, to je moje. A když se zaposlouchám do písně Nebe na zemi, až mi srdce poskočí.

A teď ke knize. Jiří a Ondřej Suchý nepatří k mým oblíbencům. Vlastně je oba nemám moc v lásce. Ale i tak jsem si tuto knihu chtěla přečíst. Bohužel jsem očekávala něco jiného. Po dočtení jsem měla rozporuplné dojmy. Kniha se zaměřuje zejména na poslední roky Werichova života. Jistě, však se s ním bratři setkali později. Ale přišlo mi to jako jakési vychloubání, že měli možnost se s ním setkat. Nedokážu se toho dojmu zbavit. Navíc mě vadilo poněkud rozházené, neurovnané vyprávění. Z knihy navíc na mě nedýchla osobnost a chování Jana Wericha, což jsem od takové knihy očekávala. Werichova slova mluví sama za sebe a nepotřebují k tomu tlumočení někoho dalšího.

Když tak po sobě čtu tyto řádky, přemýšlím nad svými dojmy, nemohu se zbavit dojmu, že jsem přeci asi jen zaujatá vůči autorům...

✯✯✯✰✰

Listování - Jan Werich (Československý spisovatel, 1988)

Listování je soubor článků a dopisů Jana Wericha a jeho přátel a blízkých. Nevím, jak přesně to pojmenovat, ale Werichova slova mě vždy ukolébají do pohody. Pohladí na duší. Polechtají bránici inteligentním humorem.

Při této knize jsem si dostatečně spravila chuť. Z článků a dopisů vyvěrá lidskost. Takové člověčenství. Hlavní důvod, proč se mi kniha líbí, je to, že jsem milovnice staré dobré klasiky. Dalo by se říci retra. Slovní zásoba dřívějších autorů je honosnější, hlubší, širší a pro mě občas stravitelnější. Mrzí mě, když některá krásná slova postupně mizí z naší nejen mluvené, ale i psané řeči. Takové slovo krzevá mi vysloveně rozzářilo den. Že je ta slovní zásoba chudší si všímám díky tomu, že po dočtení takové krásné knihy se změní na chvíli i mé vyjadřování.

Po Listování by měl sáhnout člověk, který se chce dozvědět více o Werichovi i o V+W. A také ten, kdo si zoufá nad stavem lidstva nebo svého života. Protože články a dopisy, alespoň podle mě, příjemně dýchnou na čtenáře pohodu, klid a vyloudí na tváři úsměv.

✯✯✯✯✯

Toliko k deseti dnům s našimi velikány :)

Závěrem dávám k dobru video, kde Jan Werich předčítá část z knihy Hovory s Janem Masarykem. https://www.youtube.com/watch?v=NMSfR5uWal0 Video bych mohla vidět tisíckrát a neomrzelo by mě.