Ve společnosti velikánů

Poslední dny jsem trávila ve společnosti českých velikánů. Pánové s velkým P. Jelikož následující článek je o něco delší, vynechám anotace knih, abych ušetřila čas případným čtenářům.

Bílá nemoc - Karel Čapek (R.U.R., Bílá nemoc, Matka; Československý spisovatel, 1972)

První kniha, nebo tedy spíše divadelní scénář, který jsem přelouskala, byla Bílá nemoc od Karla Čapka. Kdysi jsem viděla film s Hugo Haasem, ale už to je tak dávno, že jsem zapomněla skoro celý děj. Scénář byl krátký a děj svižný. Nebylo potřeba vykreslování situací, které by tématu dopřála forma klasické povídky. Dialogy byly vykresleny tak, že nebylo nutné podrobnější popisování. Čapek na necelých sto stranách skvěle vylíčil to, co děsilo tisíce lidí ve třicátých letech minulého století. Závěr celého příběhu/hry byl očekávaný, ovšem tak rychle ukončený, že to bylo právě překvapující. Rychlé ukončení však nebylo na škodu, naopak.

Stále nechápu, že takový spisovatel byl sedmkrát navržen na Nobelovu cenu za literaturu, ale ani jednou nezvolen. Vždycky mi unikal smysl NC za literaturu - jak dokáží ohodnotit přínos?

✯✯✯✯✯

Proč zemřel Jan Masaryk? - Petr Kettner, Ivan Milan Jedlička (Horizont, 1990)

Předně je nutné si před čtení této knihy uvědomit, že Jan Masaryk zemřel v březnu 1948, nové vyšetřování a kniha samotná byly vypracovány na přelomu roku 1968/69. Kniha byla vydána až v roce 1990. A navíc jsem ji četla až v roce 2016. Je to tedy značně široké časové období, navíc plné politických převratů.

Stránky knihy přinášejí podle mě více otázek než odpovědí a samotný závěr je z mého pohledu neuspokojující. Ale jak jsem již psala - musím mít na paměti časový odstup. V knize jsou na můj vkus občas nesouvislé příběhy a poznatky, které příběh a vyšetřování narušují. Zrovna tak mi nepřišlo šťastné střídání faktického popisu situací s až poetickým vyobrazením Jana Masaryka. Jako plus považuji to, že kniha popisuje osobnost a charakter Jana Masaryka a přidává některé jeho výroky. Může ji tedy vzít do ruky i člověk, který o Janu Masarykovi neví zhola nic.

Závěrem tedy mohu říct toto - kniha popisuje Jana Masaryka, vztah s T. G. M., jeho poslední dny (zejména 9. března), přátele, spolupracovníky, dobu, politickou situaci a samozřejmě zamotané okolnosti jeho ''sebevraždy''. Nebudu se více rozepisovat o okolnostech a závěrech vyšetřování. Pochybnosti v mojí hlavě stále zůstávají. Navíc od roku uplynulo dalších x let. Není vyloučeno, že někde jinde existuje kniha o novém vyšetřování.

✯✯✯✯✰

Hovory s Janem Masarykem - Viktor Fischl (Mladá fronta, 1991)

V návaznosti na předchozí knihu jsem se vrhla na Hovory s Janem Masarykem od Viktora Fischla. Knihu jsem měla již asi rok, ale stále byla na seznamu ''co budu číst v důchodu''. Nakonec jsem se k ní dostala tedy dříve. Hovory, respektive zápisky, jsou rozděleny do několika témat například o politice, židovství či humanismu. Tato velmi útlá kniha si dává za úkol přiblížit osobnost J. Masaryka nejen jako politika, ale hlavně jako člověka. Díky výrokům si čtenář může udělat obrázek o tom, jaký to byl člověk. A myslím, že to byl Člověk s velkým Č. Smysl pro humor, selský rozum, láska k lidem, vlasti i životu. To vše a mnohem víc na vás dýchne z těch několika málo stránek.

Viktor Fischl uvedl, že některé Janovy výroky neuvedl kvůli nevhodným slovům. Myslím si, že klidně mohl přidat i peprnější výrazy, protože pokud je slovo použito dobře, a já věřím, že Jan Masaryk ho dobře použil, nemůže se považovat za nevhodný vulgarismus.

Podle mě takový styl, kdy jsou použity záznamy rozhovorů se svým přítelem (a ne soupis veřejných prohlášení) je lepší než leckterá biografie. Nedozvíme se sice důležitá data, rodinné vztahy či co daná osobnost snídala, ale nahlédneme lépe do hlavy a srdce. A to je podle mě důležitější.

Příští rok v březnu (respektive letos v prosinci) vchází do kin film Masaryk. Jsem zvědavá, co se z toho vyvrbí (mně osobně rozčílil už jen trailer) https://www.youtube.com/watch?v=zup6yLt9lsk.

✯✯✯✯✯

Pan Werich z Kampy - Jiří Suchý, Ondřej Suchý (Ikar, 2011)

Jan Werich patří mezi mé oblíbené herce. Je mi blízký jeho smysl pro humor i inteligence. A na Vánoce si neodpustím Sůl nad zlato i Pekaře či Stvoření světa. Nevím, jak dalece spolupracoval a podporoval režim, jak mu někteří přisuzují. Já ho vnímám skrz jeho um hrát si se slovy, dělat srandu nebo laskavý a příjemný humor. Takový Čochtan, to je moje. A když se zaposlouchám do písně Nebe na zemi, až mi srdce poskočí.

A teď ke knize. Jiří a Ondřej Suchý nepatří k mým oblíbencům. Vlastně je oba nemám moc v lásce. Ale i tak jsem si tuto knihu chtěla přečíst. Bohužel jsem očekávala něco jiného. Po dočtení jsem měla rozporuplné dojmy. Kniha se zaměřuje zejména na poslední roky Werichova života. Jistě, však se s ním bratři setkali později. Ale přišlo mi to jako jakési vychloubání, že měli možnost se s ním setkat. Nedokážu se toho dojmu zbavit. Navíc mě vadilo poněkud rozházené, neurovnané vyprávění. Z knihy navíc na mě nedýchla osobnost a chování Jana Wericha, což jsem od takové knihy očekávala. Werichova slova mluví sama za sebe a nepotřebují k tomu tlumočení někoho dalšího.

Když tak po sobě čtu tyto řádky, přemýšlím nad svými dojmy, nemohu se zbavit dojmu, že jsem přeci asi jen zaujatá vůči autorům...

✯✯✯✰✰

Listování - Jan Werich (Československý spisovatel, 1988)

Listování je soubor článků a dopisů Jana Wericha a jeho přátel a blízkých. Nevím, jak přesně to pojmenovat, ale Werichova slova mě vždy ukolébají do pohody. Pohladí na duší. Polechtají bránici inteligentním humorem.

Při této knize jsem si dostatečně spravila chuť. Z článků a dopisů vyvěrá lidskost. Takové člověčenství. Hlavní důvod, proč se mi kniha líbí, je to, že jsem milovnice staré dobré klasiky. Dalo by se říci retra. Slovní zásoba dřívějších autorů je honosnější, hlubší, širší a pro mě občas stravitelnější. Mrzí mě, když některá krásná slova postupně mizí z naší nejen mluvené, ale i psané řeči. Takové slovo krzevá mi vysloveně rozzářilo den. Že je ta slovní zásoba chudší si všímám díky tomu, že po dočtení takové krásné knihy se změní na chvíli i mé vyjadřování.

Po Listování by měl sáhnout člověk, který se chce dozvědět více o Werichovi i o V+W. A také ten, kdo si zoufá nad stavem lidstva nebo svého života. Protože články a dopisy, alespoň podle mě, příjemně dýchnou na čtenáře pohodu, klid a vyloudí na tváři úsměv.

✯✯✯✯✯

Toliko k deseti dnům s našimi velikány :)

Závěrem dávám k dobru video, kde Jan Werich předčítá část z knihy Hovory s Janem Masarykem. https://www.youtube.com/watch?v=NMSfR5uWal0 Video bych mohla vidět tisíckrát a neomrzelo by mě.