středa 28. září 2016

Dodělej tuhle knihu - Keri Smith

Anotace: Milí čtenáři, jedné temné a bouřlivé noci našla Keri Smithová v parku několik podivně rozházených papírů. Posbírala je a seřadila a pokusila se vyřešit záhadu, která na ni nečekaně vyskočila. A teď ten úkol předává vám, svým čtenářům.
Vaší úlohou bude stát se novým autorem tohoto díla. Budete pokračovat ve výzkumu a doplníte obsah. Kvůli tomu budete muset podstoupit určitý výcvik tajných služeb, který najdete v tomto svazku. A protože nikdo netuší, co vás čeká, postupujte prosím obezřetně, ale víte jak… bez vás tahle kniha neexistuje.
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 208
Rok vydání: 2016
Originál: Finish This Book, 2011

Nakladatelství CooBoo mě začíná bavit víc a víc, a tak sleduji jejich plány vydávaných knih dopředu. Proto jsem se na tuhle knihu těšila už pár týdnů. Mám ráda styl knih, které mě nutí se nějak aktivně zapojit. Například mě baví vyhledávat nové informace. S chutí si dělám poznámky zajímavých pasáží apod.
První polovina knihy mě úplně pohltila. Je to tím, že jsem taková hračička, proto jsem se do výcviku soukromého očka pustila s plným nasazením. Uznávám ovšem, že jsem určité úkoly měla dělat osamotě, zavřená v pokoji. Sedět v obýváku s maskováním a tajně sledovat okolí, asi nevypadalo zcela příčetně. Jiné úkoly by jistě byla větší zábava připravovat s partou lidí. Takový teambuilding by nebyl s touto knihou marný.
Nejvíc mě bavila práce s důkazy. Věřte nebo ne, nadchla jsem se pro ten úkol natolik, že jsem odebrala vzorek vlasů jednoho podezřelého v domě. Očekával, že si vytrhnu jeden vlas. Jaké překvapení to pro něj bylo, když jsem odstřihla celý pramen. Nakonec si ze mě doma dělali srandu, že jsem vážně duševně zůstala na prvním stupni. Jedna podezřelá mi dokonce do knihy dala tajné úkoly – vyprat či umýt nádobí. Haha, takové úkoly se pro detektiva skutečně nehodí.
Mé nadšení ze začátku knihy však vzalo za své ve druhé polovině. Schválně jsem se nedívala na konec, abych nepřišla o překvapení. Ale asi to byla chyba. Pracování na samotném Návodu k použití mě opravdu nebavilo a je to znát na poznámkách. Zejména první dvě části jsou pečlivě vyplněné. Je z nich vidět nadšení. Třetí už je trochu slabší. A poslední, vlastně tu hlavní část, jsem odflákla. Možná by to bylo dobré pro nějaké skautíky nebo nadšence do přírody. Řekněme ale, že už nejsem ve věku, kdy jsem ráda zkoumala krásy lesa a chodila domů zablácená od hlavy k patě. Poslední část jsem tedy pojala po svém a udělala ji trochu jinak – ze své postele s pohledem na knihovnu.

Podrženo, sečteno... Respektive odečteno. 4 z 5 ;)

Btw bylo vtipné, jak lidé, kterým jsem knihu ukazovala, četli název s velkým údivem. Ddělej tuhe khu? Co to je?
Vystavil v Žádné komentáře:
Štítky: ,

neděle 18. září 2016

Deset malých černoušků - Agatha Christie

Anotace: Agatha Christie, „první dáma detektivky“, nade vše milovala nejen spletité šarády, ale i nejrůznější dětské hříčky, básničky či lidové písničky. Kdo by neznal třeba Pět malých prasátek anebo právě Deset malých černoušků? V neúprosném rytmu známého popěvku tu černoušků ubývá stejně jako hostů v luxusním sídle na ostrově, bouří odříznutém od světa. Jakási ďábelská síla žene podle předem připraveného plánu jednoho po druhém do záhuby, až nezbude žádný. Kam však zmizel vrah?
Napínavá detektivka, která se dočkala několika filmových zpracování a hrála se na desítkách světových jevišť, patří bezesporu k tomu nejznámějšímu, co velká anglická autorka napsala.
Nakladatelství: Odeon
Počet stran: 202
Rok vydání: 1988
Originál: Ten Little Niggers, 1939
Ačkoli jsem vášnivý milovník detektivek a detektivních seriálů jako je Hercule Poirot, Sherlock Holmes či Vraždy v Midsomeru, dlouho jsem otálela se čtením první dámy detektivek Agathy Christie. Umanula jsem si, že si nejdříve musím přečíst Deset malých černoušků a marně jsem je rok sháněla, respektive jsem si na ni vždy vzpomněla v knihkupectví či antikvariátu, kde kniha nebyla k sehnání. A k mému překvapení je to jedna z mála detektivek, kterou jsem nenašla v tátově knihovně.
O této knize (celkově o díle A. Ch.) toho bylo napsáno víc než dost. Ale nedá mi to k ní něco málo nenapsat. Příběh, který je velmi dobře známý díky filmu a divadelní hře, je napínavý od začátku do konce. Těch slabých 200 stran jsem zhltala jedním dechem a obdivovala, že se v příběhu neobjevují žádné nudné pasáže a vše tak nějak přirozeně pádí k rychlému rozuzlení.
Některé postavy mi byly protivné již od začátku a těšila jsem se, až přijde řada na ně. Jiným jsem fandila, aby unikly vražednému peru A. Ch. Oceňuji zpracování pocitu viny či neviny za ''vraždu'' a psychologickou stránku obětí. A po konečném vysvětlení musím uznat, že to mělo hlavu a patu. Podle mě by to ale nevyřešil ani Hercule Poirot ani šéfinspektor Barnaby. V jednu chvíli jsem si říkala, stejně jako Holly v RD: „Viníky jsou všichni!“
Říkám si, že takové promyšlené vražedné příběhy nemohla vymyslet ta příjemná dáma, kterou tak dobře známe z fotografií. Navíc před téměř 100 lety (plus mínus berme v potaz vznik knih). Nezbývá mi nic jiného, než přečíst zbývající dílo této Dámy britského impéria, protože mě naprosto pohltila a nadchla. Byla prostě geniální a smekám před ní...
Nezbývá mi nic jiného než 5 hvězd z 5 :)
PS: Pročítala jsem si informace o A. Ch. Zaujalo mě to, že díky práci v lékárně získala skvělé znalosti o jedech. Ale ještě větší jobovka bylo její 11 dnů dlouhé zmizení, které se nikdy nevysvětlilo. Řeknu vám, to musela být pařba na 11 dní ''vypadnout'' a nevědět o sobě.
Vystavil v Žádné komentáře:
Štítky: ,

středa 7. září 2016

Nebe je všude - Jandy Nelson

Anotace: Sedmnáctiletá Lennie je knihomolka, má ráda muziku a svůj klarinet. Žije ve stínu své báječné sestry a trochu jí hraje druhé housle. Sedmnáct let se dělily o šaty, myšlenky, radosti i strasti. Ale teď je Bailey mrtvá a Lennie najednou přespává v domě smutku pod zamračenou oblohou. Jako by někdo vypnul nebe. Lennie se navíc do toho všeho zamiluje - poprvé ve svém životě a hned do dvou kluků. Joeho tajemný úsměv trumfne snad už jen jeho hudební talent a Toby je tichý pohodář, skejťák a hlavně Baileyina velká láska.
Lennie z toho má pěkně zamotanou hlavu, jeden z kluků jí pomůže vymanit se ze smutku, druhý jí do něj naopak uvrhává. Lennie se pokouší vypsat si duši na každý kus papíru, který najde, ale pomůže jí to najít tu pravou cestu, svou vlastní melodii ve všem tom hluku na světě? 
Křehký a dojemný příběh o ztrátě a životě, palčivých pocitech bezmoci a nenávisti i lásce zároveň.
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 320
Rok vydání: 2015
Originál: The Sky is Everywhere, 2010

Do knihy jsem se vůbec nemohla začíst. Příběh mě nedokázal tak pohltit, na rozdíl od knihy Dám ti nebe. Ale vytrvala jsem a vyplatilo se.. Rozjezd byl tedy pomalejší, ale o to déle mi kniha vydržela (necelý týden).
Měla jsem trochu problém s ručně psanými dopisy. Nevím, kdo to psal, ale podle mě to byl doktor. Nejsem grafolog ani Bedřich Hrozný a zpočátku jsem skutečně četla i jiná slova. A o tom, že text byl psán verzálkou, ale nad měkkým i byla tečka, raději pomlčím.
Příběh o tom, jak se vyrovnat se smrtí sourozence, není něco, co by se četlo s radostí. Měla jsem chvílemi slzy v očích a mráz mi běhal po zádech. Při čtení jsem si uvědomila spoustu věcí, spoustu drobností, které by mi chyběly stejně tak moc, jako chyběly Lennie. Téma bylo zajímavě zpracováno. Ačkoli ''útěk'' od situace, který zvolila Lennie, není podle mě úplně typický a podle mě se takový příběh mohl i stát, protože není možné, aby si ho autorka vymyslela. Je to pro mě až příliš zvrácené. Ale to je můj osobní pohled na věc.
Během milostného pnutí, které se kolem Lennie vytvořilo, jsem musela odkládat knihu stranou. Neměla jsem chuť pokračovat na další stranu, abych se nedočetla, co zase vyvedla s tím nepravým. Prostě z mé strany se jedná o jedno velké nepochopení. I když vysvětlení v knize možná pro někoho bude dostačující a pochopitelné, pro mě nikoli. To ovšem neznamená, že to není dobře napsané. Právě to, že to bylo tak dobře vymyšlené a popsané, ve mně vzbuzovalo rozčarování. Ke konci jsem musela uznat, že každý v mládí dělal chyby, kterých později litoval. Ale že všechno chce čas...
Bylo mi jasné, že to nedopadne nikterak špatně. Nakonec ta krásná a bláznivá láska přeci jen zvítězila. A já jsem si těch pár stran, které přetékaly sladkostí a zamilovaností, užila. Tetelila jsem se radostí, když jsem četla ty láskyplné situace, které Len a Joe prožívali.
A opět musím ocenit, že autorka podkreslila příběh malováním a hudbou. Mám ráda takové knihy, kde postavy malují, hrají na nástroje či jsou jinak umělecky založené.

Na začátku jsem chtěla dát 2 hvězdy, ale nakonec dávám 4 z 5.
Vystavil v Žádné komentáře:
Štítky: , ,

sobota 27. srpna 2016

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti - Ransom Riggs

Anotace: Tajemný ostrov. Opuštěný sirotčinec. Zvláštní sbírka velice podivných fotografií. Strašidelný příběh jako dělaný pro Tima Burtona. 
To vše čeká na odhalení v knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, nezapomenutelném románu, kde děj a děsivé fotografie přináší jedinečný čtenářský zážitek. Náš příběh začíná strašnou rodinnou tragédií, která přivede šestnáctiletého Jacoba k cestě na vzdálený ostrov u břehů Walesu, kde objevuje rozpadající se trosky sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. Když Jacob bloumá jeho opuštěnými ložnicemi a chodbami, ukazuje se postupně, že děti slečny Peregrinové byly víc než podivné. Byly možná nebezpečné. Možná byly na opuštěném ostrově drženy v jakési karanténě z velmi dobrých důvodů. A nějak – i když to zní jako něco nemožného – jsou možná stále naživu.
Fantasy doprovázená strašidelnými starými dobovými fotografiemi, při které běží mráz po zádech. Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti zaujme dospělé, teenagery a všechny, kdo mají rádi temná dobrodružství. 
Nakladatelství: JOTA
Počet stran: 358
Rok vydání: 2012
Originál: Miss Peregrine’s Home for Peculiar Children, 2011

Obálka této knihy na mě už pár měsíců vykukuje z mnoha stran, a přesto nebýt náhody, nedostala bych se k ní. Našla jsem ji totiž v knihobudce na nádraží. Úplně novou. Říkala jsem si, že to tedy musí být blbost, když novou knihu (skutečně vypadala, že nebyla ani otevřená) někdo odloží, ale začetla jsem se do ní už na nádraží a odnesla si ji domů. Ačkoli jsem neměla tušení, o čem kniha je, pustila jsem se do ní okamžitě. A musím uznat, že jsem udělala dobře, když jsem si nezjišťovala o čem je. Nejsem totiž čtenářem fantasy, kniha by mi tedy navždy unikla.
Líbilo se mi propojení historie v podobě války a holocaustu a příběhu na pokraji fantasmagorie. K tomu jakási ženská podoba profesora Xaviera, která se snaží ochraňovat výjimečné/podivné děti. Stačilo málo a kniha mě strhla natolik, že jsem ji přečetla během chviličky.
Z počátku jsem si myslela, že se bude jednat o knihu ve smyslu ''každá rodina má svá tajemství'', či ''válka zničila životy i dalším generacím právě tím, že jejich předci se uzavírali do sebe a nehovořili o tom, co je potkalo v dobách dávných'' anebo ''Židovské děti byli za války podivné''. Možná to mě ponechávalo v takovém příjemném napětí a touze dočíst knihu co nejdříve, protože s každou další stranou se mé teorie měnily a zamotávaly.
Musím se přiznat, že jsem knihu četla ve chvíli, kdy jsem byla sama doma. Na samotě u lesa. Normálně nemám strach, ale byly chvilky, kdy jsem s hrůzou poslouchala každé zapraskání v domě a bála se podívat do oken, kdyby mě náhodou někdo sledoval. Ujištění, kde mám svou kuši, mě trochu uklidnilo.
Oceňuji dokreslení příběhu pomocí krásných fotek. Kdo z vás se nerad dívá na staré rodinné fotky (uznávám, že moji předci nejsou tak podivní)? Ten tajemný duch, který na mě z těch fotek dýchal, je nezapomenutelný.
Příběh jako takový mě moc zaujal. Zřejmě proto, že je to první fantasy (tím myslím vysloveně fantasy nestřihnutá s humorem) kniha, která se mi dostala do rukou. A zároveň tak trochu horor. A představa takového sirotčince? Řekněme si to upřímně, kdo z vás by nechtěl zůstat ve svém dětství, hrát si se svými kamarády a nedospět. To je můj sen! Jen kdyby...

Za mě tedy 4 z 5 ;)
PS: Dočkala jsem se i mé oblíbené tajné ponorky, která nesmí chybět snad v žádném pořádně zamotaném příběhu.
Vystavil v Žádné komentáře:
Štítky: ,

sobota 20. srpna 2016

Jak vidím svět - Albert Einstein

Anotace: Sborník statí, ve kterých autor vyslovuje své filozofické a politické názory, obsahuje rovněž odborné statě týkající se nejenom teoretické fyziky, ale také etiky vědeckého bádání.
Nakladatelství: Československý spisovatel
Počet stran: 176
Rok vydání: 1966
Originál:  Mein Weltbild, 1949

O Albertu Einsteinovi jsem se chtěla dozvědět více už léta. Nejen, že byl podle mě neuvěřitelně inteligentní, mohl být prezidentem Izraele (odmítl se stát kandidátem), ale hlavně a především byl přítelem Járy Cimrmana. Ostatně ani teorie relativity mi není tak úplně cizí a chtěla jsem se o ní dozvědět více.
Počátek knihy je jakousi ódou na předchozí fyziky a jejich teorie, až pak přichází jeho samotné teorie. Musím předeslat, že moje znalosti fyziky jsou značně chabé a pokulhávající (možná to bylo vlivem špatně zvoleného pedagoga na základní škole). Ačkoli tedy nejsem zrovna fyzikou poznamenaná, tato část se mi četla velmi snadno. Ostatně, zde je důvod: „Utěšuji se však myšlenkou, že člověk se zkušeností v myšlení má ještě vždy v cizím oboru výhodu proti člověku, který nemyslí vůbec anebo jen málo.“ (str. 97)
Všechny teorie byly popsány čtivě, ale přiznám se, že jsem sem tam neměla ponětí, o co jde a musela jsem dohledávat informace. Originál knihy je z roku 1949 a neuvěřitelné je, že většina teorií stále nebyla vyvrácena. Tedy nezkoumala jsem to tak do detailu, ačkoli jsem velmi často sahala po tetě wiki, aby mi vysvětlila tu přemíru odborných názvů a teorií, na které jsou v knize odkazy. Při zmínce o nekonečnosti vesmíru mi, kdo ví proč, přišla na mysl hláška z RD: „Za předpokladu, že Bůh je nekonečný a vesmír je taky nekonečný… dala by sis palačinku?“. Opravdu dokážu znesvětit cokoli :)
Ve druhé části, která se zabývala filozofií a myšlenkami z běžného života, lze vidět, jaký člověk to byl. Idealista a optimista, lidumil a především pacifista. Z toho všeho je jasné, proč odmítl kandidaturu na prezidenta. Nelíbila se mu myšlenka vlády několika lidí a armády.
Tuto pasáž knihy jsem zhltla ještě rychleji, však mi ta témata byla bližší (celou knihu jsem přelouskala ani ne za půl dne). Ve druhé polovině můžete tedy najít zamyšlení a články na téma náboženství či mravnost. Zjistíte, jak byl Albert Einstein skromný. Věřil v rovnost občanů a v demokracii. To je podle mě nejvíce vidět v dopisech s Pruskou akademií z roku 1933 (škoda, že v jiných případech nebylo uvedeno datum vzniku textu).
Obával se antisemitismu, nacionalismu, zbrojního průmyslu a války. Dále je zmíněn jeho strach, že vědecké bádání padne do rukou politiků. Obavy, že klesá individualita lidí, a že společnost ztrácí umělce a kulturu. Kdyby tak viděl naši společnost dnes...
Nemohu, a ani nechci, interpretovat všechny myšlenky. Sama si nyní chci přečíst ještě další knihy o Albertu Einsteinovi, abych si doplnila informace. Utvrdila jsem se v tom, že to byl nesmírně inteligentní člověk a navíc takový Mirek Dušín.

Za mě tedy 4 hvězdy z 5 (přeci jen zde byla přemíra fyziky, ale to se dalo očekávat)

PS: Já jsem si schválně během jednotlivých statí dělala čárky, kdykoli se ozvalo jméno Cimrman. Ani jednou, přátelé!
Vystavil v Žádné komentáře:
Štítky:

středa 10. srpna 2016

Knižní bačkorový seznam

Ačkoli můj seznam knih, co si chci přečíst, je šíleně dlouhý a neustále se prodlužuje, měla jsem nutkání do něj přidat něco málo z klasiky, protože obvykle čtu novější knihy. Chtěla bych si přečíst díla, která vešla do historie. Díla, která by údajně měla být přečtena každým pozemšťanem než zemře. Alespoň tedy tím knihomolským pozemšťanem. Inu, jala jsem se prohlížet internet a našla všemožné seznamy s víceméně stejnými knihami. Opsala jsem si je, trochu upravila podle svého a nakonec zde mám seznam těch ''nej'', který ale určitě není konečným seznamem. Věřím, že jen co zveřejním tento článek, napadne mě připsat nějaké další dílo a možná i Vy mi něco doporučíte.

Zahraniční nej...
Česká nej...

Některá z uvedených děl jsem již četla a potupně musím přiznat, že jich není mnoho. U mnohých autorů (zde od každého pouze jedna kniha) jsem četla jiná díla. Několik knih jsem nakousla, ale nedokázala jsem se přes ně dostat. Taková Bible byla pro mě tvrdým oříškem. O Lolitě ani nemluvím...
A co se týče české literatury? Hanba, hanba, hanba! Krom povinné Kytice a Máje jsem četla jen Saturnina, kterého jsem povýšila na moji nejoblíbenější knihu. A ano – Babičku jsem nečetla (zkoušela jsem to asi v šesté třídě, ale marně). Doufám, že Babičku mi nahradila ona známá mluvená verze :D
Jistojistě vím, že si několik z uvedených knih nepřečtu. Tedy budu je odkládat až do smrti smrťoucí, neb mi jsou někteří autoři nesympatičtí anebo mám vůči dané knize averzi.

Jak jste na tom Vy? Kolik z uvedených knih máte přečtených? Co byste na seznamu změnili?

PS: najdete-li chybu v seznamu, omluvte mě... Budou tři ráno a můj mozek nepochopitelně přestává fungovat :) 
Vystavil v Žádné komentáře:

pátek 29. července 2016

Anatomie lži - Dan Brown

Anotace: Ve Spojených státech se blyští zlato ryzí i kočičí, zvláště v nejvyšších politických kruzích těsně před volbou prezidenta. Stejně působivě se prý třpytí krystalky ledu v nejzapadlejších končinách Antarktidy – a právě v tu dobu a na těchto místech začíná Dan Brown vyprávět strhující příběh o vědeckém objevu, který zásadně mění pohled na život na Zemi i ve vesmíru.
V románu, kde jedna dramatická událost rychle střídá druhou, autor hýří pečlivě vybranými informacemi ze světa vědy a nejmodernější techniky, vyslovuje se však i k nečekaně vážným otázkám týkajícím se například soukromého podnikání nebo morálky politiků, vojáků, vědců i novinářů. Kam až lze zajít v zájmu bezpečnosti státu? Skutečně účel světí prostředky?
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 434
Rok vydání: 2010
Originál: Deception Point, 2001

Anatomii lži jsem na seznamu knih k přečtení měla už pěknou řádku let. Zdolala jsem skoro všechny knihy od Browna (zbývá mi ještě Digitální pevnost), ale k téhle jsem se nemohla dokopat. Proč? Protože tam není profesor Langdon, MacGyver univerzitní knihovny! Ostatně jeho znalosti by Rachel jen těžko pomohly přijít na to, kde je jádro pudla. Respektive meteoritu. Ačkoli věřím, že Dan Brown by jistě našel skulinku pro to, aby do toho zamotal ještě ilumináty i Langdona. Hlavního hrdinu jsem ale nakonec vzala na milost a musela uznat, že ho Brown opět popsal jako junáka, kterého je radno mít na své lodi (a jak bylo jasné od začátku knihy – i ve své posteli). Mike Tolland je prostě takový MacGyver oceánů, který se vzepře i smrtonosným agentům a strčí je do kapsy, ačkoli oni za sebou mají několikaletý výcvik a on jen brázdil moře se svým škunerem.
Zápletka, která se co chvíli stáčela na tu či onu stranu, jak ostatně u Browna bývá zvykem, mě udržovala v příjemném napětí, a tak oněch 430 stran uteklo jako voda, bohužel. Sem tam se objevily až fantasmagorické teorie (ale to říkali o Verneovi také) a zvraty v ději mi mnohdy připadaly jak z blbého amerického filmu. Ale moment – tohle by byl skvělý blbý americký film! Až se dostanete do pasáže, kde se vyloupne tajná ponorka, vzpomenete si na mě! Jinak je to všechno jedno veliké spiknutí a lži vysokých vládních organizací. Tak už to prostě bývá. Ale stále obdivuji, že to Brown dokáže tak pěkně vymyslet a splácat dohromady!
Další kladnou věc, kterou musím Brownovi uznat u každého díla, je to, že mě obohacuje o mnoho informací. Nesnažila jsem se dohledávat, jak funguje ta či ona zbraň nebo pohon, to by pro mě byla vyšší dívčí. Stačilo mi, že jsem se dozvěděla, co jsou to chondruly či jak rozkošňácky vypadá bathynomus giganteus. To si najděte! Zaručeně se vám bude lépe usínat :D A také jsem si konečně zapamatovala rozdíly mezi Arktidou a Antarkditou.
Shrnutí je tedy takové, že Anatomie lži má spád, dějové kotrmelce, konspirace, klaďase i záporáky a navíc je příjemně ''tlustá''!

4 hvězdy z 5 :)
Vystavil v Žádné komentáře:
Štítky:
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)