Knižní inventura 2016

Většina lidí se ke konci roku obrací v myšlenkách na předešlé měsíce a rekapituluje celý rok. Je to vlastně inventura života. Inu, i já jsem si dnes udělala takovou inventuru. Ale trochu jinou. Prošla jsem si seznam přečtených knih a prohlížela fotky. Miluji knihy, focení a jídlo... A když se tohle vše spojí dohromady, vydá to na celkem pěkné album.

Blbka

První sekce alba samozřejmě patří mojí Blbce, protože v tomto roce je na prvním místě ze všech knih. Samozřejmě že ne kvůli kvalitě knihy, ale kvůli té vynaložené práci. Přikládám tedy fotku z křtu a dále můžete vidět několik míst, kam se Blbka podívala.

Historie

Nejčastěji čtu knihy z období druhé světové války, či válek obecně. Proto jim věnuji několik následujících fotek.

Klasika je klasika

Sáhla jsem i po několika starších knihách, které se dnes řadí mezi klasiku. Všechny, až na jednu, jsem přečetla jedním dechem a uznala, že jsou to kvalitní kusy. Hádejte, kterou z následujících knih jsem protrpěla až do třicáté stránky a pak ji s nechutí odložila na důchod?

Setkání s velikány

Letošní rok jsem se setkala s dvěma milovanými spisovateli. Tím prvním byl Robert Fulghum. Tím druhým Miloň Čepelka, který mi ochotně pokřtil i Blbku. 

Kniha & jídlo

Co může být lepší než číst knihu nebo knihy (jsem schopná číst více kusů zároveň) a u toho si vychutnávat lahodnou krmi či mok?

Nevstupovat – hrozí nebezpečí chudoby!

Takové nápisy by měly viset před vstupem do antikvariátů či knihkupectví. Následující fotky ukazují situace, kdy zavětřím vůni nových knih či závan zatuchlých odložených knih v antikvariátu.

YA

Ačkoli jsem hranici dospělosti překonala již před mnoha a mnoha lety, stále je ve mně duše puberťáka. Letos jsem ke svému milovanému Greenovi přidala i Levithana.

Jsem stále dítě?

Rovnou si sama odpovím... Ano, jsem!

Bridget Jones

Tento rok je, alespoň pro mě, návratem Bridget Jones. Dítě Bridget Jones nejen v knižní podobě, ale i ve filmové. To mě donutilo přečíst si třetí díl, který jsem odmítala, protože pan Darcy... Však vy víte.

Vlastni tvorba

Knihy mě občas inspirují k vlastnímu tvoření. Letos to byl například svícen, zarážky a tradičně vánoční stromek z oblíbených knih. 

Poslední vzpomínky na rok 2016

Na závěr samozřejmě patří vánoční dárky, které mě zahřály u srdce. 

Toliko ke knižnímu roku 2016 :)

PS: všechny fotky (kromě první) jsou z mého fondu, proto prosím nestahovat, nesdílet ani jinak nekrást ;)

PS2: omlouvám se předem za případně rozházené formátování, nějak nemám nervy to opravovat už potřetí...

Hledej, šmudlo...

Ahoj tati,

letošní rok se nesl v duchu knihy. Mojí knihy Ze života blbky. Doufám, že se Ti podařilo nahlédnout nějakému čtenáři přes rameno, protože bych ráda věděla Tvůj názor. Říká se, že člověk nejvíc lituje věcí, které neudělal. Já lituji toho, že jsem s tím psaním nezačala dřív... Ale... No, dost lítosti.

Loni jsem Tě potěšila písničkami a letos mám něco z mé vlastní tvorby. Neboj, vařit nebudu... Ty jsi mě přivedl ke čtení. Od malička jsi mi doporučoval hromady knih (vybavuji si, jak jsi mi asi ve dvanácti dával Vzpomínky na budoucnost, což vzhledem k mému věku a mentální vyspělosti bylo značné přecenění mé osoby). Některé z těch knih jsem přečetla, některé čtu až nyní. Na jiné se chystám. 

Mám Tě spojeného s knihami. Když Ti skončili pracovní povinnosti (jak v práci, tak doma), bylo na 80 % jisté, že Tě najdeme někde s knížkou. Ty jsi mě naučil, co je to záchodové čtení. Ty jsi mi vnucoval myšlenku, že bych měla mít přehled o hodně tématech a knihách, abych nevypadala jako totální negramota. Evidentně se to povedlo, protože knihovna mi přetéká všemožnými knihami a seznam knih k přečtení je den ode dne delší.

A teď už tedy k věci. Jak jsem už psala, mám Tě spojeného s knihami. Některé mi Tě ale připomenou více než jiné. Nakreslila jsem tedy obrázek, kde se objevuje 15 knih. Pokud bych měla nakreslit všechny, co máš doma, nebo jsi četl, byla by to epická nástěnná malba ve stylu válečné vřavy, říznutá sci-fi výjevy, kde by byl zástup detektivů, politiků, generálů i zábavných postav. Tak na to si opravdu netroufám.

Doufám, že poznáš všechny, protože někde jsem použila obálku knihy, jinde vlastní mozek. A dobře víš, že ten ne vždy dobře fungoval ruku v ruce s logikou.

Tak tedy zatím ahoj...

J.

PS: kdo by si chtěl zahrát a hádat také, ať mi napíše, co našel :)

Ve společnosti velikánů

Poslední dny jsem trávila ve společnosti českých velikánů. Pánové s velkým P. Jelikož následující článek je o něco delší, vynechám anotace knih, abych ušetřila čas případným čtenářům.

Bílá nemoc - Karel Čapek (R.U.R., Bílá nemoc, Matka; Československý spisovatel, 1972)

První kniha, nebo tedy spíše divadelní scénář, který jsem přelouskala, byla Bílá nemoc od Karla Čapka. Kdysi jsem viděla film s Hugo Haasem, ale už to je tak dávno, že jsem zapomněla skoro celý děj. Scénář byl krátký a děj svižný. Nebylo potřeba vykreslování situací, které by tématu dopřála forma klasické povídky. Dialogy byly vykresleny tak, že nebylo nutné podrobnější popisování. Čapek na necelých sto stranách skvěle vylíčil to, co děsilo tisíce lidí ve třicátých letech minulého století. Závěr celého příběhu/hry byl očekávaný, ovšem tak rychle ukončený, že to bylo právě překvapující. Rychlé ukončení však nebylo na škodu, naopak.

Stále nechápu, že takový spisovatel byl sedmkrát navržen na Nobelovu cenu za literaturu, ale ani jednou nezvolen. Vždycky mi unikal smysl NC za literaturu - jak dokáží ohodnotit přínos?

✯✯✯✯✯

Proč zemřel Jan Masaryk? - Petr Kettner, Ivan Milan Jedlička (Horizont, 1990)

Předně je nutné si před čtení této knihy uvědomit, že Jan Masaryk zemřel v březnu 1948, nové vyšetřování a kniha samotná byly vypracovány na přelomu roku 1968/69. Kniha byla vydána až v roce 1990. A navíc jsem ji četla až v roce 2016. Je to tedy značně široké časové období, navíc plné politických převratů.

Stránky knihy přinášejí podle mě více otázek než odpovědí a samotný závěr je z mého pohledu neuspokojující. Ale jak jsem již psala - musím mít na paměti časový odstup. V knize jsou na můj vkus občas nesouvislé příběhy a poznatky, které příběh a vyšetřování narušují. Zrovna tak mi nepřišlo šťastné střídání faktického popisu situací s až poetickým vyobrazením Jana Masaryka. Jako plus považuji to, že kniha popisuje osobnost a charakter Jana Masaryka a přidává některé jeho výroky. Může ji tedy vzít do ruky i člověk, který o Janu Masarykovi neví zhola nic.

Závěrem tedy mohu říct toto - kniha popisuje Jana Masaryka, vztah s T. G. M., jeho poslední dny (zejména 9. března), přátele, spolupracovníky, dobu, politickou situaci a samozřejmě zamotané okolnosti jeho ''sebevraždy''. Nebudu se více rozepisovat o okolnostech a závěrech vyšetřování. Pochybnosti v mojí hlavě stále zůstávají. Navíc od roku uplynulo dalších x let. Není vyloučeno, že někde jinde existuje kniha o novém vyšetřování.

✯✯✯✯✰

Hovory s Janem Masarykem - Viktor Fischl (Mladá fronta, 1991)

V návaznosti na předchozí knihu jsem se vrhla na Hovory s Janem Masarykem od Viktora Fischla. Knihu jsem měla již asi rok, ale stále byla na seznamu ''co budu číst v důchodu''. Nakonec jsem se k ní dostala tedy dříve. Hovory, respektive zápisky, jsou rozděleny do několika témat například o politice, židovství či humanismu. Tato velmi útlá kniha si dává za úkol přiblížit osobnost J. Masaryka nejen jako politika, ale hlavně jako člověka. Díky výrokům si čtenář může udělat obrázek o tom, jaký to byl člověk. A myslím, že to byl Člověk s velkým Č. Smysl pro humor, selský rozum, láska k lidem, vlasti i životu. To vše a mnohem víc na vás dýchne z těch několika málo stránek.

Viktor Fischl uvedl, že některé Janovy výroky neuvedl kvůli nevhodným slovům. Myslím si, že klidně mohl přidat i peprnější výrazy, protože pokud je slovo použito dobře, a já věřím, že Jan Masaryk ho dobře použil, nemůže se považovat za nevhodný vulgarismus.

Podle mě takový styl, kdy jsou použity záznamy rozhovorů se svým přítelem (a ne soupis veřejných prohlášení) je lepší než leckterá biografie. Nedozvíme se sice důležitá data, rodinné vztahy či co daná osobnost snídala, ale nahlédneme lépe do hlavy a srdce. A to je podle mě důležitější.

Příští rok v březnu (respektive letos v prosinci) vchází do kin film Masaryk. Jsem zvědavá, co se z toho vyvrbí (mně osobně rozčílil už jen trailer) https://www.youtube.com/watch?v=zup6yLt9lsk.

✯✯✯✯✯

Pan Werich z Kampy - Jiří Suchý, Ondřej Suchý (Ikar, 2011)

Jan Werich patří mezi mé oblíbené herce. Je mi blízký jeho smysl pro humor i inteligence. A na Vánoce si neodpustím Sůl nad zlato i Pekaře či Stvoření světa. Nevím, jak dalece spolupracoval a podporoval režim, jak mu někteří přisuzují. Já ho vnímám skrz jeho um hrát si se slovy, dělat srandu nebo laskavý a příjemný humor. Takový Čochtan, to je moje. A když se zaposlouchám do písně Nebe na zemi, až mi srdce poskočí.

A teď ke knize. Jiří a Ondřej Suchý nepatří k mým oblíbencům. Vlastně je oba nemám moc v lásce. Ale i tak jsem si tuto knihu chtěla přečíst. Bohužel jsem očekávala něco jiného. Po dočtení jsem měla rozporuplné dojmy. Kniha se zaměřuje zejména na poslední roky Werichova života. Jistě, však se s ním bratři setkali později. Ale přišlo mi to jako jakési vychloubání, že měli možnost se s ním setkat. Nedokážu se toho dojmu zbavit. Navíc mě vadilo poněkud rozházené, neurovnané vyprávění. Z knihy navíc na mě nedýchla osobnost a chování Jana Wericha, což jsem od takové knihy očekávala. Werichova slova mluví sama za sebe a nepotřebují k tomu tlumočení někoho dalšího.

Když tak po sobě čtu tyto řádky, přemýšlím nad svými dojmy, nemohu se zbavit dojmu, že jsem přeci asi jen zaujatá vůči autorům...

✯✯✯✰✰

Listování - Jan Werich (Československý spisovatel, 1988)

Listování je soubor článků a dopisů Jana Wericha a jeho přátel a blízkých. Nevím, jak přesně to pojmenovat, ale Werichova slova mě vždy ukolébají do pohody. Pohladí na duší. Polechtají bránici inteligentním humorem.

Při této knize jsem si dostatečně spravila chuť. Z článků a dopisů vyvěrá lidskost. Takové člověčenství. Hlavní důvod, proč se mi kniha líbí, je to, že jsem milovnice staré dobré klasiky. Dalo by se říci retra. Slovní zásoba dřívějších autorů je honosnější, hlubší, širší a pro mě občas stravitelnější. Mrzí mě, když některá krásná slova postupně mizí z naší nejen mluvené, ale i psané řeči. Takové slovo krzevá mi vysloveně rozzářilo den. Že je ta slovní zásoba chudší si všímám díky tomu, že po dočtení takové krásné knihy se změní na chvíli i mé vyjadřování.

Po Listování by měl sáhnout člověk, který se chce dozvědět více o Werichovi i o V+W. A také ten, kdo si zoufá nad stavem lidstva nebo svého života. Protože články a dopisy, alespoň podle mě, příjemně dýchnou na čtenáře pohodu, klid a vyloudí na tváři úsměv.

✯✯✯✯✯

Toliko k deseti dnům s našimi velikány :)

Závěrem dávám k dobru video, kde Jan Werich předčítá část z knihy Hovory s Janem Masarykem. https://www.youtube.com/watch?v=NMSfR5uWal0 Video bych mohla vidět tisíckrát a neomrzelo by mě.  

Dítě Bridget Jonesové - Helen Fielding

Anotace: Trhlá a romantická Bridget je zpět! Navíc už dospěla do věku, kdy má poslední šanci otěhotnět. A to by nebyla Bridget, kdyby se jí to nepodařilo! I když všechno neproběhne úplně tak, jak si představovala... Vyslechne si bizarní rady od opilých individuí a „zasloužilých“ matek, zazmatkuje při ultrazvuku či na předporodním kurzu. Stále si hlídá váhu, víno konzumuje s rozumem a mezitím si klade tu nepříjemné trapnou otázku: „Kdo je sakra otec?“

Nakladatelství: XYZ

Počet stran: 240

Rok vydání: 2016

Originál: Bridget Jones's Baby, 2016

Čtvrtý díl Bridget Jones jsem očekávala s nadšením i se strachem. S nadšením, že kniha bude stejně povedená jako film. Se strachem, aby to Helen Fielding nezazdila tak, jako zazdila třetí díl.

Když mi ji moje drahá polovička podstrčila s domněním, že mi vydrží alespoň dva dny, byla jsem nadšená... Dokud jsem ji neotevřela. Těšila jsem se na knihu o necelých 240 stranách. K mému zklamání má zbytečně široké okraje a co víc... V samotném textu je 48 stran prázdných (tedy jsou tam uvedeny názvy kapitol, ale to je tak vše). Takže pardon, že jsem ji přečetla mezi svačinou a obědem...

Teď už něco málo ke knize. Předně si musí čtenář uvědomit, že to původně byly novinové sloupky, až následně byl příběh zformován do knihy. Jestli očekáváte stejnou linii příběhu, jako byla ve filmu, tak pozor. Hlavní roli zde dál hraje nejen Mark Darcy, ale i Daniel Cleaver. Ve filmu museli nahradit nafrněného Hugha Granta (údajně odmítl roli kvůli nízkému honoráři) novým, neokoukaným panem frajerem Patrickem Dempseym. S filmem knihu nelze vůbec srovnávat. Příběh je trochu jinak postavený. Vtipné situace, které z filmu udělaly film vhodný i pro muže, tu skoro nejsou. Je to prostě slabota...

Daniel je stále sukničkář. Mark to spolknuté pravítko ještě nestrávil. A Bridget? Je to ta stará a dobrá přírodní katastrofa. Jelikož otěhotní již na začátku knihy, otáčí se příběh většinou kolem zjišťování toho, kdo si zaslouží býti otcem. Žádná větší akce, pařba nebo sex se nekonají. Ačkoli stále se v příběhu nachází mé milované dvojsmysly i vtipné situace. Ale je jich jako šafránu. Občas se objeví téma k zamyšlení. Mateřství. Hledání partnera v dnešní době. Kariéra.

„...Vždycky jsi chtěla mít dítě, ne?“

„No, každý tři roky asi tak dvě hodiny,“ přiznala jsem rozpačitě... str. 122

A skutečně mám věřit tomu, že chlap typu Marka Darcyho se v pomatení mysli vrhne na dráhu umělce? Helen Fielding už evidentně vypsala z příběhu Bridget Jones to nejlepší a nejvtipnější, a tak hledala všemožné i nemožné zápletky. Už jen to, že čtvrtý díl předchází třetímu. Trochu podivný spisovatelský a marketingový tah. Ačkoli u SW to fungovalo skvěle, tak uvidíme, jestli se to teď nestane standardem.

Abych nebyla jen negativní... Kniha se skvěle a rychle čte. Nestalo se mi, jako v jiných případech, že bych se ke čtení musela přemlouvat. Je to taková milá oddechovka k odpolednímu čaji.

Dávám (z lítosti) tři hvězdy... Je horší hodnocení z lítosti nebo sex z lítosti?

BTW vyšla audiokniha Deník Bridget Jones (třetí díl vyšel už dříve). Je to první audiokniha, kterou chci mít, protože ji načetla Martina Hudečková. Ukázka zde: https://www.youtube.com/watch?v=4MN4lSIJg_4 :)

Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení

Anotace: Jestli máte rádi vánoční příběhy, vánoční filmy, vánoční pořady v televizi a speciální vánoční díly vašich oblíbených seriálů a především, jestli máte vánoční antologie, pak se do téhle knížky rozhodně zamilujete. Dárek z lásky sepsalo dvanáct těch nejlepších autorů young adult knih a jejich redaktorkou se stala Stephanie Perkins, jejíž příběhy o Anně a dalších už dávno znáte. Takže se uvelebte někde, kde máte pohodlí, teď na vás čeká dvanáct důvodů, proč za dlouhých zimních večerů zůstat doma a zamilovat se nad stránky příběhů.

Autoři: Holly Black, Ally Carter, Matt de la Peña, Gayle Forman, Jenny Han, David Levithan, Kelly Link, Myra McEntire, Stephanie Perkins, Rainbow Rowell, Laini Taylor, Kiersten White (na -ová si nehraji)

Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 384

Rok vydání: 2015

Originál: My True Love Gave to Me: Twelve Holiday Stories, 2014

Kniha je v knihkupectvích už přes rok, přesto jsem se k této vánoční lahůdce dostala až nyní. Jako milovníka Vánoc mě nejdříve upoutala úžasná obálka a celkové provedení knihy (růžové okraje stránek, vnitřní zlatá strana desek i font nadpisů jednotlivých příběhů). Ve skrytu duše jsem romantik, jakmile se v knize objeví náznak lásky či zamilovanosti, zatajím dech a očekávám jen ten nejlepší konec. Proto je můj pohled na tuto knihu hodně subjektivní.

Nebudu se rozepisovat o jednotlivých příbězích, protože bych pak sepsala dojmy o délce právě jednoho příběhu. Když se sejde dvanáct povídek od dvanácti rozličných autorů, jejich kvalita se samozřejmě značně liší. Některé povídky byly pěkně vykreslené a jiné zase... Ne. Vadilo mi, že u pár povídek byl konec lehce uspěchaný. Jako by potřebovali ušetřit místo. Závěry většiny příběhů byly samozřejmě předvídatelné. Šlo přeci o vánoční a láskyplné příběhy. Ačkoli se našlo i pár ustřižených konců, které nechávaly prostor pro vlastní fantazii.

Sem tam byl poněkud pomalejší rozjezd, ale nakonec nemůžu říct, že bych našla povídku, která by se mi nelíbila. Paradoxně mě zrovna nenadchla povídka Davida Levithana, kvůli kterému jsem si tuhle knihu koupila. Nejvíc se mi asi líbily povídky od Holly Black a Stephanie Perkins, ale je těžké určit jednu nejlepší povídku. Každá měla své plusy i mínusy.

Jak už to u YA literatury bývá, točí se většina příběhů kolem šťastné i nešťastné lásky, hledání sebe sama, snů, očekávání, rodiny, strachu, touhy, gayích, víry, beznaději i naději. Při čtení jsem se tedy culila jako zamilovaná třináctka. Smála jsem se vtipným hláškám. Přemýšlela nad vlastními zkušenostmi. A ano, ani o slzy dojetí nebyla nouze.

„Sophie nenáviděla, když se jí někdo vyptával na hlavní obor. (Žádný neměla. Proboha, byla v prvním semestru v prváku. Ne každý má o životě jasno ve chvíli, kdy vyklouzne z dělohy.)“ str. 215 (Cos to sakra provedla, Sophie Rothová? Gayle Forman)

Pokud nemáte rádi zamilované příběhy, z romantických scénářů se vám dělá kopřivka, nebo snad patříte mezi lidi trávící Vánoce v depresi, určitě se této knize vyhněte. Překypuje vánoční atmosférou. Koledy se z ní linou ihned po prvním otevření. A láska z ní teče po litrech. Je to tedy skvělá volba pro milovníka vánočních příběhů a věčného romantika.

Přestože některé povídky byly slabší, dávám pět hvězd z pěti a těším se příští Vánoce, kdy si knihu zase s radostí přečtu :)