Dodělej tuhle knihu - Keri Smith

Anotace: Milí čtenáři, jedné temné a bouřlivé noci našla Keri Smithová v parku několik podivně rozházených papírů. Posbírala je a seřadila a pokusila se vyřešit záhadu, která na ni nečekaně vyskočila. A teď ten úkol předává vám, svým čtenářům.

Vaší úlohou bude stát se novým autorem tohoto díla. Budete pokračovat ve výzkumu a doplníte obsah. Kvůli tomu budete muset podstoupit určitý výcvik tajných služeb, který najdete v tomto svazku. A protože nikdo netuší, co vás čeká, postupujte prosím obezřetně, ale víte jak… bez vás tahle kniha neexistuje.

Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 208

Rok vydání: 2016

Originál: Finish This Book, 2011

Nakladatelství CooBoo mě začíná bavit víc a víc, a tak sleduji jejich plány vydávaných knih dopředu. Proto jsem se na tuhle knihu těšila už pár týdnů. Mám ráda styl knih, které mě nutí se nějak aktivně zapojit. Například mě baví vyhledávat nové informace. S chutí si dělám poznámky zajímavých pasáží apod.

První polovina knihy mě úplně pohltila. Je to tím, že jsem taková hračička, proto jsem se do výcviku soukromého očka pustila s plným nasazením. Uznávám ovšem, že jsem určité úkoly měla dělat osamotě, zavřená v pokoji. Sedět v obýváku s maskováním a tajně sledovat okolí, asi nevypadalo zcela příčetně. Jiné úkoly by jistě byla větší zábava připravovat s partou lidí. Takový teambuilding by nebyl s touto knihou marný.

Nejvíc mě bavila práce s důkazy. Věřte nebo ne, nadchla jsem se pro ten úkol natolik, že jsem odebrala vzorek vlasů jednoho podezřelého v domě. Očekával, že si vytrhnu jeden vlas. Jaké překvapení to pro něj bylo, když jsem odstřihla celý pramen. Nakonec si ze mě doma dělali srandu, že jsem vážně duševně zůstala na prvním stupni. Jedna podezřelá mi dokonce do knihy dala tajné úkoly – vyprat či umýt nádobí. Haha, takové úkoly se pro detektiva skutečně nehodí.

Mé nadšení ze začátku knihy však vzalo za své ve druhé polovině. Schválně jsem se nedívala na konec, abych nepřišla o překvapení. Ale asi to byla chyba. Pracování na samotném Návodu k použití mě opravdu nebavilo a je to znát na poznámkách. Zejména první dvě části jsou pečlivě vyplněné. Je z nich vidět nadšení. Třetí už je trochu slabší. A poslední, vlastně tu hlavní část, jsem odflákla. Možná by to bylo dobré pro nějaké skautíky nebo nadšence do přírody. Řekněme ale, že už nejsem ve věku, kdy jsem ráda zkoumala krásy lesa a chodila domů zablácená od hlavy k patě. Poslední část jsem tedy pojala po svém a udělala ji trochu jinak – ze své postele s pohledem na knihovnu.

Podrženo, sečteno... Respektive odečteno. 4 z 5 ;)

Btw bylo vtipné, jak lidé, kterým jsem knihu ukazovala, četli název s velkým údivem. Ddělej tuhe khu? Co to je?

Deset malých černoušků - Agatha Christie

Anotace: Agatha Christie, „první dáma detektivky“, nade vše milovala nejen spletité šarády, ale i nejrůznější dětské hříčky, básničky či lidové písničky. Kdo by neznal třeba Pět malých prasátek anebo právě Deset malých černoušků? V neúprosném rytmu známého popěvku tu černoušků ubývá stejně jako hostů v luxusním sídle na ostrově, bouří odříznutém od světa. Jakási ďábelská síla žene podle předem připraveného plánu jednoho po druhém do záhuby, až nezbude žádný. Kam však zmizel vrah?

Napínavá detektivka, která se dočkala několika filmových zpracování a hrála se na desítkách světových jevišť, patří bezesporu k tomu nejznámějšímu, co velká anglická autorka napsala.

Nakladatelství: Odeon

Počet stran: 202

Rok vydání: 1988

Originál: Ten Little Niggers, 1939

Ačkoli jsem vášnivý milovník detektivek a detektivních seriálů jako je Hercule Poirot, Sherlock Holmes či Vraždy v Midsomeru, dlouho jsem otálela se čtením první dámy detektivek Agathy Christie. Umanula jsem si, že si nejdříve musím přečíst Deset malých černoušků a marně jsem je rok sháněla, respektive jsem si na ni vždy vzpomněla v knihkupectví či antikvariátu, kde kniha nebyla k sehnání. A k mému překvapení je to jedna z mála detektivek, kterou jsem nenašla v tátově knihovně.

O této knize (celkově o díle A. Ch.) toho bylo napsáno víc než dost. Ale nedá mi to k ní něco málo nenapsat. Příběh, který je velmi dobře známý díky filmu a divadelní hře, je napínavý od začátku do konce. Těch slabých 200 stran jsem zhltala jedním dechem a obdivovala, že se v příběhu neobjevují žádné nudné pasáže a vše tak nějak přirozeně pádí k rychlému rozuzlení.

Některé postavy mi byly protivné již od začátku a těšila jsem se, až přijde řada na ně. Jiným jsem fandila, aby unikly vražednému peru A. Ch. Oceňuji zpracování pocitu viny či neviny za ''vraždu'' a psychologickou stránku obětí. A po konečném vysvětlení musím uznat, že to mělo hlavu a patu. Podle mě by to ale nevyřešil ani Hercule Poirot ani šéfinspektor Barnaby. V jednu chvíli jsem si říkala, stejně jako Holly v RD: „Viníky jsou všichni!“

Říkám si, že takové promyšlené vražedné příběhy nemohla vymyslet ta příjemná dáma, kterou tak dobře známe z fotografií. Navíc před téměř 100 lety (plus mínus berme v potaz vznik knih). Nezbývá mi nic jiného, než přečíst zbývající dílo této Dámy britského impéria, protože mě naprosto pohltila a nadchla. Byla prostě geniální a smekám před ní...

Nezbývá mi nic jiného než 5 hvězd z 5 :)

PS: Pročítala jsem si informace o A. Ch. Zaujalo mě to, že díky práci v lékárně získala skvělé znalosti o jedech. Ale ještě větší jobovka bylo její 11 dnů dlouhé zmizení, které se nikdy nevysvětlilo. Řeknu vám, to musela být pařba na 11 dní ''vypadnout'' a nevědět o sobě.

Nebe je všude - Jandy Nelson

Anotace: Sedmnáctiletá Lennie je knihomolka, má ráda muziku a svůj klarinet. Žije ve stínu své báječné sestry a trochu jí hraje druhé housle. Sedmnáct let se dělily o šaty, myšlenky, radosti i strasti. Ale teď je Bailey mrtvá a Lennie najednou přespává v domě smutku pod zamračenou oblohou. Jako by někdo vypnul nebe. Lennie se navíc do toho všeho zamiluje - poprvé ve svém životě a hned do dvou kluků. Joeho tajemný úsměv trumfne snad už jen jeho hudební talent a Toby je tichý pohodář, skejťák a hlavně Baileyina velká láska.

Lennie z toho má pěkně zamotanou hlavu, jeden z kluků jí pomůže vymanit se ze smutku, druhý jí do něj naopak uvrhává. Lennie se pokouší vypsat si duši na každý kus papíru, který najde, ale pomůže jí to najít tu pravou cestu, svou vlastní melodii ve všem tom hluku na světě? 

Křehký a dojemný příběh o ztrátě a životě, palčivých pocitech bezmoci a nenávisti i lásce zároveň.

Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 320

Rok vydání: 2015

Originál: The Sky is Everywhere, 2010

Do knihy jsem se vůbec nemohla začíst. Příběh mě nedokázal tak pohltit, na rozdíl od knihy Dám ti nebe. Ale vytrvala jsem a vyplatilo se.. Rozjezd byl tedy pomalejší, ale o to déle mi kniha vydržela (necelý týden).

Měla jsem trochu problém s ručně psanými dopisy. Nevím, kdo to psal, ale podle mě to byl doktor. Nejsem grafolog ani Bedřich Hrozný a zpočátku jsem skutečně četla i jiná slova. A o tom, že text byl psán verzálkou, ale nad měkkým i byla tečka, raději pomlčím.

Příběh o tom, jak se vyrovnat se smrtí sourozence, není něco, co by se četlo s radostí. Měla jsem chvílemi slzy v očích a mráz mi běhal po zádech. Při čtení jsem si uvědomila spoustu věcí, spoustu drobností, které by mi chyběly stejně tak moc, jako chyběly Lennie. Téma bylo zajímavě zpracováno. Ačkoli ''útěk'' od situace, který zvolila Lennie, není podle mě úplně typický a podle mě se takový příběh mohl i stát, protože není možné, aby si ho autorka vymyslela. Je to pro mě až příliš zvrácené. Ale to je můj osobní pohled na věc.

Během milostného pnutí, které se kolem Lennie vytvořilo, jsem musela odkládat knihu stranou. Neměla jsem chuť pokračovat na další stranu, abych se nedočetla, co zase vyvedla s tím nepravým. Prostě z mé strany se jedná o jedno velké nepochopení. I když vysvětlení v knize možná pro někoho bude dostačující a pochopitelné, pro mě nikoli. To ovšem neznamená, že to není dobře napsané. Právě to, že to bylo tak dobře vymyšlené a popsané, ve mně vzbuzovalo rozčarování. Ke konci jsem musela uznat, že každý v mládí dělal chyby, kterých později litoval. Ale že všechno chce čas...

Bylo mi jasné, že to nedopadne nikterak špatně. Nakonec ta krásná a bláznivá láska přeci jen zvítězila. A já jsem si těch pár stran, které přetékaly sladkostí a zamilovaností, užila. Tetelila jsem se radostí, když jsem četla ty láskyplné situace, které Len a Joe prožívali.

A opět musím ocenit, že autorka podkreslila příběh malováním a hudbou. Mám ráda takové knihy, kde postavy malují, hrají na nástroje či jsou jinak umělecky založené.

Na začátku jsem chtěla dát 2 hvězdy, ale nakonec dávám 4 z 5.