Plánování je přeci zábava, říkali...

Zdroj obrázku: https://allurelimousines.com.au/wedding-planning-advice/

Konečně jsme se po několika letech rozhodli, že jsme pro sebe ti praví. Konečně jsme poklekli a požádali o ruku. Samozřejmě mluvím o tom, co udělal můj přítel, ale začínám si zvykat na to používat "my" ve všech činnostech a životních krocích. Pardon - ne přítel, snoubenec, ačkoli to zní jako nějaká vyrážka způsobená housenkou. Teď je to in - takže jsme snoubenci. Společně budeme procházet životem, společně budeme bojovat s nepřívětivým osudem, společně budeme budovat naši budoucnost, společně budeme vynášet odpad, společně budeme hledat v pračce tu druhou ponožku. Než však začneme i ty nejběžnější věci dělat společně (slovo společně mi začíná nahánět strach, copak se už sama ani nevy*eru?), budeme společně plakat nad plány a rozpočtem naší svatby.

Většina kamarádek má, ať už za sebou či před sebou, tu krásnou a dojemnou pohádkovou svatbu, při které vykrvácí rodinný rozpočet. Novomanželé jsou nuceni několik měsíců, ne-li let, žít o chlebu a vodě a to jen v případě, kdy chleba bude v akci. Na svatbách dnes běžně bývá okolo 80 svatebčanů. 80 lidí? Tolik jich ani nemám na facebooku v přátelích. Ostatně tolik jsem za celý svůj život neměla ani imaginárních přátel.

Takže s plány svatby hezky pomalu, žádné urychlené bezhlavé akce. Datum svatby si stanovíme až přijde ten správný čas. Nicméně si mohu začít schraňovat nápady, připravovat rozpočet a tabulku s věcmi, které musím zařídit stůj co stůj. Začnu tedy něčím lehčím, co je mi blízké, a postupně budu přidávat větší a těžší cíle.

Svatební oznámení! To byl první bod, který mě napadl. Doma často usedám k papíru či plátnu a tvořím. Svatební oznámení není nic jiného než kus papíru s nějakými základními údaji o chystaném Dni D. Vyhledávač - svatební oznámení - výběr toho prvního, co mě zaujalo. Stejně se vždycky vrátím k první variantě, nač ztrácet čas prohlížením 1927394 webovek, které nabízejí 8789984388735983 druhů oznámení. Zadám tedy počet 100 ks, ačkoli v tu chvíli mé srdce samotáře trpí. Nabízí se mi k tomu obálka. Šup s ní do košíku. Pozvánka k hostině, pozvánka na večerní zábavu. Speciální pozlacení? Ne, děkuji… Konečná cena….. 7.876 Kč. Moment… Cože?! Za kus papíru? To je ten papír vyrobený z nějaké vzácné dřeviny? Nepotřebuji ebenové oznámení. Počkat, barva připomíná slonovinu. Ta cena už by tomu i odpovídala! Znovu tedy prozkoumám podrobný popis oznámení. Nikde nic, co by napovídalo tomu, proč mám kvůli výrobě pár cárů papíru vybírat své celoživotní úspory. U obálek také nevidím zmínku o tom, že by je olizovali psi královny Alžběty II.

Dobrá tedy, vyberu si nějaké levněji vypadající oznámení. Tentokrát zadám do počtu celkem směšné číslo 50 ks i s obálkami. Cena 4.603 Kč. K těmto snad dávají i vlastního doručovatele, který obálku pozvanému otevře, ne? Letmo prolistuji několika dalšími stránkami a zjišťuji, že cena oznámení může jít až do astronomických částek. Přitom, ruku na srdce, kdo si schovává svatební oznámení kromě matek novomanželů? Standardní svatební oznámení v lepším případě poslouží jako záložka do knihy, v horším jako podtácek na skleničku vína (přeci si na tom novém stolku neuděláte hned kolečko, když nic lepšího po ruce není) a v nejhorším případě skončí po svatbě prostě a jednoduše v koši.

Po zralé úvaze, infarktu a rozhodnutí, že tudy cesta nevede, navštěvuji nejmenované zahraniční stránky, které nabízí nepřeberné množství všemožných věcí... Za cenu 1.000 Kč mi dorazí do dvou měsíců nepopsaná oznámení z druhého konce světa. Text si tam doplním sama - ať už ručně (aby to mělo ten punc "moc se na vás těšánkuju z celého srdíčka, proto jsem do toho vložila i kus svého já"), na tiskárně nebo se zmocním mámina starého psacího stroje (pozor, některé číslice jsou vyměněné, takže je možné, že dorazíte ve špatný den…koho by to ale trápilo).

Mohu si tedy v tabulce "Den D" u položky oznámení napsat - vybráno. Můj zrak spočine na dalším řádku… Bože, plánování vylodění v Normandii je oproti plánování svatby hotová procházka růžovou zahradou. Plánování je přeci zábava, říkali...