už je to šestý dopis, co Ti píši, a stále marně čekám na odpověď. A čekat budu nadále, ačkoli vím, že žádná odpověď nikdy nepřijde. O to víc si ji ale přeji. Vidíš, už jsem se zase dojala vlastními slovy... Byla bych skvělá plačka, stejně jako máma.
Říká se, že čas všechny rány zahojí... Asi toho času budu potřebovat ještě hodně, protože není den, kdy bys mi nechyběl. Není den, kdy bych si neřekla „kéž bych to mohla říct tátovi“, „kéž bych se mu mohla pochlubit“, „kéž bych se s ním mohla zasmát“. Samosébně jsou i situace, kdy si řeknu „tohle vidět táta, tak mě vydědí“, ale takových je velice poskrovnu, protože jsem téměř bezchybnatá.
Ale tak o čem bychom se mohli dnes pobavit, abych zahnala chmury? Co takhle o knihách? Já vím, je to u mě ohrané téma, ale když mě chybí ty chvíle, kdy jsem s Tebou sdílela dojmy z přečtených knih. Doufám, že tam dole (stále předpokládám, že si užíváš v Pekle pořádnou jízdu s dědou) máte knihkupectví a antikvariáty, protože jinak se mi tam nebude chtít. Možná se smířím i s veřejnou knihovnou. Ale pokud tam nic takového není, tak to abych si začala rozmýšlet, jaké kousky si s sebou vzít. Ano, já vím - je zakázáno cokoli brát si s sebou do hrobu!
Když procházím knihkupectví nebo brouzdám na netu, často mě napadne, že by se Ti ta či ona kniha líbila. Je mi líto, že Ti je nemůžu koupit. Takže si vezmi tužku a papír a napiš si seznam, co si hned zítra půjdeš pořídit do Pekelného knihkupectví (pevně věřím, že tam budou knihkupci alá Bernard a Manny, kteří Ti rádi pomohou s výběrem).
 |
| Smrť z mé palety dle předlohy Paula Kidbyho |
Tvoji vášeň pro katastrofální konce naší civilizace by jistě ukojil Neal Shusterman a jeho Sucho. Smrtka a Nimbus patří mé oblíbené novodobé sci-fi knihy. Mrkni na ně, je to sice lehčí čtení, ale jistě zajímavé.
Víš dobře, že co se týče české literatury, jsem velice vybíravá. Mám pocit, že dnes knihu vydá kdejaký pisálek a nedouk... Já sama jsem toho zářným příkladem :D Nicméně se v našem českém rybníčku objevila dáma zcela nevídaná, která by se Ti jistě zamlouvala, protože nesmírně precizně zpracovává historická témata do úžasných románů. Piš si jméno Alena Mornštajnová. Ať už si seženeš jakoukoli knihu od této spisovatelky, nesáhneš vedle. Naopak si pak budeš chtít okamžitě přečíst všechno ostatní z její klávesnice.
Mezi další české oblíbence patří Jiří Padevět. Jakmile uvidíš seznam knih, které nesou jeho jméno na obálce, jistě pochopíš proč. Propadla jsem všem jeho „Průvodcům“. Jeho zapálenost pro druhou světovou válku a poválečné období je ohromující.
Vychází stále více knih a někdy je těžké najít v nich ty skvělé, které si zaslouží pozornost. Moje komínky s knihami, které mám k přečtení, už dosahují nebezpečné výšky. Bojím se, že na mě dřív spadnou, než je stihnu přečíst, protože neustále doplňuji zásobu novými kousky. Vracím se ale i k těm starším, které jsi mi vždycky doporučoval. Orwell, Wyndham, Wells, Jerome, Bradford... Kdo to pak má stíhat všechno číst?
Nu, myslím, že jsem Ti dala pár tipů, jak si příjemně užít dlouhé zimní večery na věčnosti, takže zase za rok. Třeba s dalšími tipy.
Pa J.
PS: vrátím se ještě k výše uvedeným myšlenkám o tom, co vše bych Ti chtěla říct, čím bych se chtěla pochlubit. Měla bych zmínit největší událost letošního roku, nebo spíš mého života. Začali jsme s Kubou psát novou knihu našeho života. Manželství (nebo spíše Chumelenice). Jsme tedy zatím u předmluvy s názvem Zásnuby. K první kapitole Plánování jsme se ještě neposunuli. Když vidím, kolik podkapitol a odstavců by to mělo mít, pochybuji, že se někdy vůbec dostaneme k dopsání kapitoly Svatební den. Natož kapitoly Ano... Ostatně v této knize mi bude chybět jedna moc důležitá postava...
Předchozí dopisy:
2018
2017
2016
2015
2014
