Předně bych pro neznalé měla
vysvětlit, co to ex libris (Ex Libris, exlibris) vlastně je. Jedná se o latinský výraz
''z knih''. Je to označení nejčastěji na přídeští, že daná
kniha patří do knihovny toho či onoho člověka. Může se jednat
o vlepený papírek, nálepku či razítko s nápisem ex libris,
jménem, obrázkem či erbem. Obrázek by měl zosobňovat majitele
knihy. Může to být právě rodinný erb, jméno majitele v podobě
obrázku (pan Ježek) či nějaká věc, která daného člověka
vystihuje, například jeho největší koníček či vášeň.
Údajně nejstarší ex libris pochází z roku 1470, někde se uvádí
rok 1529. Každopádně je to hluboká minulost a mě těší, že i
v dnešní době si lidé nechávají vytvářet svá vlastní ex
libris. A k mému překvapení existuje i Spolek sběratelů a přátel ex libris.
Od mládí jsem toužila mít vlastní
ex libris, ale mé plány jsem nikdy nedotáhla do konce. Naštěstí.
Nedávno jsem našla moje prvotní návrhy. Bylo to v době, kdy jsem
hltala knihy o antickém Římu. Proto můj první návrh obsahoval
římskou orlici. Další návrh přišel kolem patnácti let a
obsahoval templářský kříž. Inu, i tuto variantu jsem zavrhla.
Ačkoli oba tyto návrhy by se jistě skvěle vyjímaly v mých
knihách s tématikou 2. světové války, zejména v těch o
holocaustu.
Postupem let přibývalo knih, které
jsem půjčila, ale už si nenašly cestu zpět do mé knihovny. V
podstatě odmítám půjčovat knihy mimo rodinu, ale ne vždy umím
odolat žádosti a říci jednoznačné ne! Seznam ''ztracených''
knih mě už ale začíná děsit. Upřímně jich je 7, ale jsou to SAKRA MOJE KNIHY! U některých vím, kdo je má. U některých nemám
nejmenší ponětí, kdo si je doma uzurpuje. A ty, u kterých vím
jeho nového vlastníka, už zřejmě nedostanu, protože s dotyčnými
lidmi jsem přestala komunikovat a nehodlám obnovit spojení. Navíc
by se oni sami měli stydět, že mají doma knihu někoho jiného.
Rozhodla jsem se tedy konečně po
letech pro budoucí ''zápůjčníky'' a zapomnětlivce připravit
překvapení v podobě mého vlastního podpisu knih. Až po nějaké
době otevře uzurpátor MOU knihu, tak na něj vykoukne ex libris s
mým jménem a dotyčný se jistě zastydí, zardí a vrátí mi to,
co jest mé. Horší to bude pro ty, co znají více Jan Novákových :)
A jak jsem
tedy došla k mému novému návrhu? Z jistých důvodů jsem se
zamilovala do lištiček, které teď zdobí můj pokoj v každém
koutě (ostatně jedna liška číhá i na obálce mojí knihy). Proto jsem jednu takovou lištičku nechala usnout na mých
knihách a voilà...
Načrtla jsem návrh a domluvila jsem se s grafičkou Lídou
Kejmarovou, která návrh překreslila a vytvořila ex libris podle mého přání. Zde je odkaz na její profil
na fleru, kde má již vyhotovená razítka. Mohu ji jen doporučit! Moje lištička byla
rychlostí blesku hotová a ze mě se ihned stal vášnivý
razítkovač, protože nejde jen o to si označit své knihy, ale pomazlit se s nimi, propůjčit jim své jméno a ukázat jim, kdo je vášnivě miluje a opečovává :)
Žádné komentáře:
Okomentovat